#03
Budapest & Beograd
26.09. - DEN 3
- Druhý den v Bělehradě jsme se rozhodli vyrazit do části Bělehradu zvané Zemun.
- Cesta z hostelu k věži Gardoš nám trvala 6 hodin pohodlným tempem, proloženým nemálo zastávkami s občerstvením.
- Celkem měla naše trasa tam a zpět 13km. Většina cesty je podél řeky, kterou lemují restaurace, kavárny, bary a místní specialita - street popcorn.
11:18 Brankov most ( )
11:30
11:43 Beer Brejk - Boat Hostel San Art ( )
Dát si ve slunečném dopoledni vychlazené pivo na terase Boat Hostelu San Art je prostě a jednoduše skvělý nápad!
12:55
13:20 Gastro brejk - Brenner
- BRENER
- Kej Oslobođenja, Beograd, Srbsko
- Polévka/salát, hlavní jídlo, 2x pivo: 1800 RSD (405 Kč)
- Příjemná obsluha. Klasická srbská (jugošská kuchyně). Rybí polívka velmi dobrá, salát z čerstvé zeleniny a poctivým sýrem. Pleskavica velmi poctivá a chutná. Pivo dobré. Servis na vysoké úrovni. Celkově dost pozitivní dojem.
14:31
15:18 Fajnl point of aur tůr - Gardoš, Zemun ( )
Zemun je příjemná vesnice uvnitř Bělehradu. V obchodě kupujeme dvě piva a stoupáme do kopce, netušíc kam dojdem. Došli jsme ale k hezké věži s parádním výhledem na celé město a cestu, kterou jsme ušli. Po vzoru Pavla Hostáka nás napadá rozbor bodů na obzoru pomocí pivní tužky.
17:47 Ulica Kneza Mihaila
Bary, restaurace, obchody - místo, kde to v Bělehradě fakt žije. Po kolikáté už tuhle ulici zmiňujeme...?
18:12 Crkva Svetog Marka ( )
19:11 Ulica Kneza Miloša ( )
Druhé místo s pozůstatky bombardování - z díry uprostřed budovy mrazí.
20:27 Beograd Glavna Železnička Stanica
Do odjezdu zbývá asi hodina a tak jdeme na pivo do jedné ze dvou místních hospod. Zahrádka je v pohodě, ale když člověk vejde dovnitř, ocitne se v jiném světě a jiném století. Všude špína a zatuchlo (platí pro obě). Točené pivo zrovna "dnes" není a tak jsme rádi aspoň za Jelena v lahvi. Nebe a dudy když koukáme na Seat61.
Bělehrad je poslední dva roky pro spoustu lidí symbolem imigrační vlny, resp. tzv. balkánské trasy. Naštěstí v posledních měsících už v takové míře stránky novin neplní téma strašení uprchlíky. Pravda je, že v září 2016 jsme v Bělehradě žádného nepotkali. Pokud bychom potkali, optali bychom se, jak se daří a možná probrali život u šálku čaje. Jediná naše zkušenost proběhla na nádraží před odjezdem. Skupina asi 15-ti osob společně s koordinátory OSN nasedá do vlaku směr Ljubljana a my jim držíme palce!
22:14 EC Avala
- Noční vlak EC Avala
- Odjezd v 21:50 (Beograd Glavna Železnička Stanica)
- Příjezd v 5:35 (Budapest Keleti)
- 23 EUR (13 EUR lístek / 10 EUR lůžko) / osoba
- Zpáteční lístky máme z Budapešti, takže pouze ukazujeme průvodčímu. Odjezd z nádraží směr Budapešť. První pokus se sice nepodařil (asi po 500m se vlak zastavil a zacouval zpět na nástupiště), ale na druhý už to klaplo.
Vlak směrem do Budapešti byl o něco více obsazený - kupé jsme tentokrát sdíleli se starým rakouským korzárem, jehož jméno bude nejspíš Uwe. Působil hodně zmateně, mluvil si neustále pro sebe a měl pohled ne nepodobný tomuto. Po chodbičce opět pobíhá Quasimodo - prostoduchý - nejspíše hluchoněmý - pomocník průvodčího a rozdává cestujícím ložní prádlo. Po předání se obratem dožaduje poctivého bakšiše za svoji práci. Popravdě nás trochu děsí styl, jakým prochází uličkou vagonu - vždy se nalepí na člověka stojícího u okna a prodírá se kolem, jakoby tam zbývalo jen několik centimetrů místa (opak je bohužel pravdou). Z vedlejšího kupé vykoukne mladý Srb a teatrálně si naším směrem začne třít nos - na gesto nereagujeme. Spolunocležník Uwe však ano a tak se oba pánové zavírají v kupé, ze kterého se začne ihned linout vůně tabáku. O hodinu později obsazujeme horní lůžka a přichází Uwe, zmatený a mumlající. Tohle je lepší zaspat.
Zbytek cesty proběhl bez problémů a s již tradičním zpožděním (cca 50min) přijíždíme ráno do Budapešti.
