#09
Skopje, Pristina & Thessaloniky

#09__Skopje, Pristina & Thessaloniky
  1. Den 1
  2. Den 2
  3. Den 3
  4. Den 4
  5. Den 5

14. 12.  - DEN 2 

Budíme se do nového dne a Skopje nás přivítalo všudypřítomným smogem. Smogem takovým, že není vidět na konec ulice. Při každém nadechnutí cítíte, jak vám štiplavé částečky postupují dýchací trubicí a nutí vás kašlat. Místní často nosí přes obličej roušky a celkově situace venku připomíná spíše čínská velkoměsta pověstná svým ovzduším, než město na jihu Evropy. Z balkonu hostelu pozorujeme bílou tmu kolem, která je v kontrastu s informacemi z aplikace počasí o krásném slunečném dni. 

Get Inn hostel je velmi příjemné místo. Ráno nás zdraví stejná recepční, která nás v noci ubytovávala a také skromná, ale dostačující snídaně, která je pro hosty připravená (sýr, šunka, marmeláda, pečivo, káva a čaj). 

Z hostelu se vydáváme směrem k vlakovému a autobusovému nádraží koupit jízdenky do kosovské Prištiny (tam jedeme zítra) a také řecké Soluně, do které jedeme pozítří. Preferujeme samozřejmě do obou měst jet vlakem. Do Prištiny jezdí jeden vlak denně a to v 16:00 ze Skopje a zpět z Prištini následující den v 7h ráno. My potřebujeme jet ráno tam a večer zpět, takže budeme muset jet holt autobusem.

Do Thessaloniki, neboli Soluně, jezdí každý den vlak z Bělehradu. Na webu našeho vlakového guru Seat61 jsme se však dočetli, že provoz byl v roce 2015 přerušen a MĚL BY SNAD BÝT OBNOVEN koncem roku 2017. Jak zjišťujeme na prázdném nádraží z otrhaného papíru na zdi, který je místním jízdním řádem, tak provoz  dosud obnoven bohužel není. Vlak z Bělehradu svou cestu končí zde, ve Skopje. No nic, budeme i tuto cestu muset absolvovat autobusem.

9:36 Autobusové nádraží ( )

U sympatické paní, která mluví velmi obstojně anglicky, kupujeme jízdenky do Kosova (320MKD - 137Kč) a také do Soluně (1280 MKD - 550Kč). První úkol dnešního dne jsme úspěšně splnili.

9:45 

Na spoustě míst ve Skopje je možné platit kartou, ale i díky tomu, že hostel je potřeba zaplatit hotově, jsme se rozhodli, že z fialovýho kámoše vytáhneme nějakou hotovost. Vybíráme 8 000 MKD což znamená 3 336 Kč (2,39 MKD / 1 Kč). 

 

9:55 Vlakové nádraží ( )

Vlakové nádraží je hned vedle toho autobusového a působí velmi opuštěně. Asi to bude tím, že tu nejezdí skoro žádné spoje a dopravní prim tu hrají spíše autobusy. 

10:04

Jdeme hledat zastávku autobusu číslo 25, který nás doveze k lanovce vedoucí k Millenium cross. Po drobném bloumání kolem nádražní budovy, která je velmi zajímavá a nám se teda líbí, nacházíme správné stanoviště. V malém kiosku se nesměle ptáme velmi staré ženy s vráskami pokrytou tváří, zda mluví anglicky. K našemu překvapení odpoví, že ano. 

Anglická gramotnost místních je věc, která nás tu překvapila asi nejvíc. Za celou dobu jsme nepotkali snad nikoho, kdo by nemluvil aspoň základní angličtinou. Od restaurací po lidi na ulici. Od mladých po staré. Tohle je paráda. 

Kupujeme jízdenku na autobus. Za 150 MKD (64Kč) dostáváme plastovou kartu na které jsou tři jízdy.

Překvapením pro nás je, že autobusy městské hromadné dopravy jsou klasické doubledeckery známé z Londýna.

10:50 ( )

Autobus se proplétá městem a pomalu začíná v serpentinách stoupat nad město. Po půl hodině jízdy vystupujeme na konečné - parkovišti kousek od stanice lanovky, která nás vyveze až k velkému kříži. Smogem jsme projeli a nyní už jsme nad městem, je tu krásné a slunečné počasí. V doprovodu čtyř místních důchodkyň směřujeme k pokladně, kde kupujeme zpáteční jízdenku, která stojí 100MKD (43 Kč).


 

11:09 

Nastupujeme do kabiny a než se dveře zavřou, naskakuje ještě táta se svými dvěma syny Davidem a Maximem ve věku přibližně čtyř a šesti let. Čím je lanovka výše, tím více pozornosti budí bílá mlha, pod kterou je město schované.

Kluci zavalí tátu lavinou otázek a ten jim stroze, ale věcně odpovídá. Dávají si mandarinku a pak se opět věnují pozorování krajiny. Mladší Maxim olizuje zamlžené sklo kabiny a dostane od táty poctivou ránu přes zadek. 

Kluci si prohlíží bezpečnostní samolepku na dveřích, kde jsou pokyny pro cestující. Jak nastupovat a vystupovat. Jednou napsané cyrilicí v makedonštině a jednou latinkou v angličtině. Táta trpělivě vysvětluje: „U nás se píše cyrilicí. To je naše písmo, ale až budete kluci větší a budete chodit do školy, budete se učit anglicky a také psát latinkou. Je to důležité pro váš budoucí život.“ Má pravdu. 

11:12 Millenium cross ( / )

Kříž, který je výškou necelých sedmdesát metrů jednou z největších dominant města, leží na hoře Vodno. Vidět je z většiny města a v noci navíc svítí do dáli. Pokud si říkáte, že je to kýč, tak asi máte pravdu. Velká železná konstrukce zblízka vypadá zvláštně (jojo, to je takový obecný slovo, který člověk napíše, když neví jak by danou věc popsal). Pravdou ale je, že nám se kříž i přes jeho jistou nevkusnost prostě líbí. Nám se totiž líbí většina dominant zatím ve všech městech, která jsme navštívili. Je to symbol města, který tam patří. Občané v Paříži také nejdříve sepisovali petice proti Eiffelovce a dneska je to největší atrakce francouzské metropole. 

Ve spodní části kříže je bistro a obchod se suvenýry (v to jsme doufali, protože máme chuť na pivo a chceme využít toho, že je tu tak krásně slunečno). Zavřeno. Cedule na dveřích a mříže v oknech jsou neúprosné. 

Z hory je nádherný výhled do okolí, které lemují hory. Pod námi vidíme smogový opar pod kterým leží Skopje, ze kterého není vidět ani ň. Užíváme si parádního slunečného počasí a opravdu nádherných přírodních výhledů. 

Z lanovky vystupují další a další lidé. Někdo vyráží na horský track, někdo si sem jde číst, někdo třeba meditovat. V nedalekém altánku partička školáků poslouchá rap, pokuřuje a pije víno. Když si uvědomíme, jak hrozné ovzduší je ve městě pod námi, až se divíme, že tu není lidí víc. 

Cestou dolů s námi v lanovce jede pán kolem sedmdesátky. Při nastupování se nás ptá "Chlapi, vy Češi?". Překvapeně se na něj otočíme a pokýváme na souhlas. Pán nám česko (60%) makedonsky (40%) vypráví, že dělal skoro patnáct let ve Švédsku s partou kolegů z Moravy a hned nám začal vyjmenovávat jejich jména. Všichni byli z Gottwaldova a prý taky trošku kradli. Hlavně teda Ladislav V.. Naši nesmělou poznámku, že se město nyní jmenuje Zlín, s elegancí přešel bez povšimnutí. Než lanovka zastavila, stačil nám ještě říci, že se chystá na 3 měsíce na Filipíny, protože se tu nedá dýchat a tam že ho to bude stát ještě méně peněz než ve Skopje. Dědo, hezky si tam odpočiňte! 

12:14

Autobus zpět do města nám jede za dvacet pět minut. Využíváme čas efektivně a jdeme do dřevěného stánku koupit naše první makedonské pivo - Zlaten dab. Prodavač opět mluví anglicky a k dvěma plechovkám nám ještě přihazuje zdarma dvě balení slaných rybiček. Děkujeme a jdeme se osvěžit. Bodlo to.  

13:30

Při návratu zpět se počasí neumoudřilo - naopak je pořád stejně hnusně. Z nádraží se vydáváme směrem k univerzitnímu kampusu, kde doufáme a věříme, že najdeme příhodné místo k dnešnímu obědu. Žel bohu jsme opět vedle a tak jdeme hledat štěstí o kousek dál směrem ke Starému bazaru. 

13:45 ( )

13:54 Mešita Gazi Isa Bey ( )

Ve Skopje přibližně třetina obyvatel jsou muslimové a tak je tu logicky i řada mešit, ze kterých právě muezíni svolávají k modlitbě. Stojíme v boční ulici a pozorujeme zástupy místních, kteří se přicházejí do areálu mešity pomodlit. Z každého minaretu se ozývá trošku jiný zvuk a hlas a celá ta zvuková kakofonie vám dá pocit, že jste právě někde v orientu. Je nám to sympatické (pokud lze vůbec tohle slovo v takové souvislosti použít) a mešity jsou fakt moc hezké duchovní stavby. 

14:08 ( )

Tržiště před vstupem do Starého bazaru v jehož malých, zakroucených uličkách budeme hledat místo na oběd. Pořekadlo, že hlad je vlastně převlečená žízeň, pro nás platí až až a tak se samozřejmě těšíme na vychlazené pivo víc než na samotné jídlo. Nejsme kluci, kteří nad něčím ohrnují nos, ale máme takové naše tři podmínky pro potenciální restauraci či hospodu a to: místní jídlo, vychlazené pivo a místo na sezení. Samo sebou občas neváháme a ze svých priorit slevíme. Dnes to ovšem není ten případ, dnes jdeme po stoprocentní shodě! 

14:36 Гостилница Турист - Tourist grill

Všechny tři naše požadavky splňoval jako první tento podnik, nic nevymýšlíme a jdeme se najíst. Vstupujeme do úzkého podlouhlého prostoru. Po levé straně jeden malinký stolek a napravo místo na přípravu jídel. Obsluha nás vede po dřevěných schodech do patra, kde jsou čtyři stoly s ubrusem, jehož vzor připomíná vzor na trenkách Styx. Sedáme k jednomu ke stolů a s radostí zjišťujeme, že se na nás ze zdi směje zásuvka. Pravda, radost to dělá hlavně mě, protože když jsme na cestách, tak vcelku pravidelně telefon dobíjím dvakrát denně. Vláďa je na tom o poznání lépe a vydrží na jedno nabití i celý den. 

Zkousáme jídelní lístek a vybíráme nejdůležitější položku - místní čepované pivo, které nám během další minuty přistává na stole. Je parádně vychlazené. Chutná nám. K jídlu si dáváme tradiční šopský salát, který svou velikostí stačí jako normální jídlo, maso z grilu s jogurtovým dipem a pita chleba. Jídlo je tu v pohodě, ale na zadek jsme si z něj nesedli.

15:53 Skanderbegův památník ( )

15:56

16:01 Fontána mateřství  ( )

16:02 Kamenný most ( )

16:07 Socha Alexandra Velikého ( )

17:15 Lounge Restaurant Trend ( )

Ten zatracenej smog nám úplně zaprášil hlasivky a tak na velkém náměstí, kterému dominuje obří socha Alexandra Velikého, dáváme jedno rychlý pivo. Celkem luxusní bar je evidentně oblíbený u místní vyšší třídy. Než dopijeme, vymýšlíme, co s načatým večerem...


 

17:52 Пивница Стар град - Pivovar ( )

Smogová situace se během celého dne nezlepšila a s příchodem tmy to bylo ještě více patrné. Na velké večerní procházení počasí není a tak se jdeme ukrýt někam dovnitř. Volba padla i s ohledem na náš včerejší noční slib na pivovar ve staré části města, nízký dům s hezkým a stylovým dřevěným interiérem. V nabídce je řada místních piv. Velmi příjemná obsluha, opět se super angličtinou.

Začínáme ležákem s názvem Charshisko, který má 4,5% alkoholu. Cena 120 MKD (51 Kč). Není špatný, ale úplně nás neuspokojil a tak na druhé kolo vybíráme prémiový ležák Lynx. Ten má již 5% alkoholu a stojí 190 MKD (81Kč). Zachutná nám natolik, že u něj zůstaneme po celý zbytek večera.

V průběhu večera a po nějakém tom pivu nás přepadá hlad. Pozorujeme vedle sedící chlapíky, jak se ládují už asi pátým chodem a objednáváme si “Old town plate” s mixem masa, sýrových kroket, cibulových kroužků a kuřecích křídel. Cena 390 MKD (167 Kč). Zasytilo nás to bez problémů oba.

Jak večer postupoval, tak se s každou další objednávkou vždy o něco déle bavíme s obsluhující dívkou. Vypráví nám o tom, že se již od prvních let ve škole děti učí anglicky, protože vědí, že to v tak malé zemi jakou Makedonie bezpochyby je, je velmi důležité. Mladí po ukončení školy mají velké problémy sehnat práci a pokud ji seženou, dostávají kolem 200 EUR za měsíc. Řada z nich tak odchází do zahraničí, kde je čekají výrazně příznivější podmínky. V té souvislosti také padlo několik nevlídných slov o vládě, která místo do péče o lidi investuje peníze do soch a megalomanských staveb. V tomhle úhlu pohledu od naší servírky to celé dává smysl.

Večer postupně gradoval a my se ze zadní části přesunuli blíže k baru, protože na malém pódiu právě začala zvučet tříčlenná kapela, která bude hostům zpříjemňovat zbytek večera. Muzikanti hráli dobře a sázeli především klasické rockové a pop rockové songy od sedmdesátých let po současnost.

Když došlo na placení zjistili jsme, že je platba možná pouze v hotovosti a té jsme měli i přes ranní výběr proklatě málo. Vyrážím s jedním z číšníků, který mě zavede k nejbližšímu bankomatu vzdálenému asi tři sta metrů.  Výběr proběhne jedna báseň a už se z vesela vracím zpět. 

S lehkostí platíme účet a za doprovodu smogu se vydáváme na cestu zpět do hostelu.

23:41

Kousek od řeky Vardar vidíme bistro, před kterým se tyčí slunečníky Staropramen a z útrob se line zvuk tradiční místní hudby. Rozhodujeme se, že zajdeme na to klasické poslední pivo.

Sedíme a popíjíme z lahve pivo. Mám takový nešvar, že všude fotím. No a stejně tak tomu je tady, kdy pořizuji snímek vystupujících hudebníků. To se bohužel nesetkalo s úplně pozitivní reakcí místních slavících hostů. Nejdříve na našem stole přistál zapalovač a následně už u nás stojí dva chlápci a celou situaci chtějí řešit s pověstným jugošským temperamentem. Trochu se přetahujeme a vše žehlí až další příchozí, který mluví trošku anglicky. Vysvětlujeme, že nejsme konkurenční gang, ale pouze obyččejní pražáci co sem skočili na pivo. Objímáme se navzájem na stvrzení přátelství, vše dobře dopadlo.

00:02

Smog is here. Smog is there. 

00:20

Smog is everywhere. Ulice před hostelem. Smog, který tu dnes je, je opravdu šílený. Po pár minutách venku cítíme, jak se hůř dýchá. Žít a dýchat to pravidelně je nedobrá věc. Dneska byl dlouhý den. Ráno frčíme do Kosova tak se na to jdeme vyspat. 

« Předchozí den
Další den »

Written by