​ Tvrdí se, že když se člověk vrací domů z cesty, nebo výletu už plánuje kam vyrazí příště. Přiznáváme, že to je pravda. Při zpáteční cestě z Bělehradu jsme sedm hodin debatovali a vymýšleli do jakých destinací se příště vydáme. V danou chvíli zvítězila cesta vlakem do Istanbulu, která následně padla se zjištěním, že v Turecku aktuálně probíhá rekonstrukce páteřní vlakové tratě. Naše volba tak jednohlasně padla na Kišiněv - hlavní město post sovětské republiky Moldavsko. U nás jeden z nejméně známých států Evropy a zároveň její papírově nejchudší člen. Plánování trasy nám trvalo přibližně dvě Plzně a bylo jasno. Základní kostra vypadá následovně (telegraficky): Praha - Budapešť - Bukurešť - Kišiněv. Cestou zpátky to ještě vemem přes Berlín a za necelý týden jsme zase doma!

1. Den 1
2. Den 2
3. Den 3
4. Den 4
5. Den 5
6. Den 6

1.3. 15:20 

Pár dní před odjezdem Manyho skolila viróza, kterou naštěstí přebila cestovní horečka. Balení na cestu tak může vesele začít. Systém je jednoduchý - vše potřebné naházet na podlahu a poté udělat finální selekci, co je a není opravdu důležité. Batoh Osprey Comet (35L) je naprosto ideální volba. 

2.3. - DEN 1

2:51

Zaspat před cestou? Budík je v podstatě zbytečná věc -  cestovní horečka prostě vždycky tutově probudí včas. Až příliš včas. 

5:00

Jsme backpackers čili baťůžkáři, nezávislí cestovatelé, a ráno nás na nádraží veze Simona. Simona je Vláďova máma. Vyjet v 4:45, v pět nabrat Manyho a hurá na Hlavní nádraží.

5:34 ( )

Cesta pro nás začíná klasicky na pražském Hlavním nádraží.

5:49 EC 273 Csárdás

•  EC 273 Csárdás
•  Odjezd v 5:49, Praha hlavní nádraží
•  Příjezd v 12:35, Budapest Keleti
•  552 CZK (20 EUR) / osoba (koupeno přes CD eshop)
•  jízdenky je před odjezdem nutné nechat označit (orazit) v mezinárodní pokladně na Hlavního nádraží (Maďaři žel bohu stále neumějí načítat QR kody :-/)

Zabíráme kupé s velmi pohodlnými sedačkami, otevíráme Plzeň. Cesta začíná vesele hned od začátku - sympatický průvodčí vzor undergroundový hudebník ročník 1955 nám přeje štastnou cestu. Více našich postřehů o vlaku si můžete přečíst TADYYY

7:09

Poslední bacily ničíme domácí moravskou slivovicí, kterou si kořeníme čaj. To vzbuzuje zájem u slečny, která s námi sedí v kupé - nenuceně se nás zeptá, proč chudáka slivovici ničíme čajem. Ano, pochází z Moravy (slivovice i slečna). 

BwT příběhy z kupé

Chlapík, projíždějící vlakem s minibarem, má takové kupecké nadání, že by snad prodal stejk i veganovi. Bereme od něj dva Budvary (ano, víme, že jsme se jim v Bělehradě trošku smáli) a také čaj (fakt) do kterého lejeme kapku domácí slivovice (závěrečná fáze léčby virózy). 

V Pardubicích přistupuje do našeho kupé udýchaná slečna (25 -30 let). V jedné ruce kelímek s kávou, v druhé croissant. Celkem záhy oceňuje naši snídani (pivo, čaj, slivovice) a dáváme se do řeči. 

V Brně přistoupí další slečna. Flákne sebou na sedačku, dá nabít iPhone a podivně se maskuje - podle rozložení těla jde rovnou z mejdanu. Když se vlak rozjede, potichu nám sdělí, že jede přes Břeclav do Mikulova, že si nestihla koupit lístek a proto že dělá, jako by byla vzduch. Zásadní informací je, že středoškolští studenti na mikulovském gymnáziu zatím neví, že i ve středu může být párty…

9:42

Před Bratislavou již tradičně opouštíme kupé a vydáváme se zbytek cesty do jídelního vozu.

10:55

Zde nás pan vrchní - který symbolizuje klasického vrchního z horské chalupy let předešlých (myšleno socialistickej pingl) informuje o tom, že kartou platit dnes bohužel nejde “to víte, nějak se nám podělala čtečka, no”. Budem tomu věřit a jdeme počítat hotovost, kterou u sebe máme. 

12:38 ( )

Budapešť, here we are! Je příjemné, že tu máme 6 hodin, než nám pojede noční vlak do Bukurešti. Plán máme celkem jasný - něco k obědu, pak vyrazíme tramvají na konečnou, kterou Vláďa našel a pak velká večeře v naší oblíbené mexické restauraci. 

12:42 ( )

Na nádraží jdeme rezervaci na noční vlak do Bukurešti proměnit ve fyzické jízdenky. Je to jednoduché - do těchto žlutých automatů zadáte číslo on-line rezervace a hned Vám vyjedou lístky.

12:56 ( )

Od automatu k automatu. U fialového kupujeme celodenní jízdenku na MHD (160 Kč). Platba hotově, nebo kartou - je super, že automaty jsou po celém městě. Praho, máš se v tomhle ohledu ještě co učit! 

13:26 Gastro brejk - Eker Kebab  ( )

K obědu si dáváme klasický maďarský donner kebab, vypadá jinak než u nás, ale je moc dobrej. Naopak Heineken není žádná sláva. 

13:45 ( )

Tramvají 56A vyrážíme z Széll Kálmán tér směr konec města. Projíždíme vilovou čtvrtí, která působí jako místní Ořechovka. Tramvaj zaplňuje místní školní mládež. Civilizace řídne, stromů přibývá, jsme na konečné. 

14:24 ( )

Na kopci nad konečnou tramvaje je malé nádraží, které slouží pro lokální úzkokolejku (vyhlídková trasa parkem). Nádraží obsluhují studenti v uniformách a celé to vypadá jako super dopravní hřiště. Jdeme od nádraží podél kolejí a přicházíme k depu, kde stojí spousta vagonů. Objevit tohle místo je prostě super, prolézáme vagony a jsme nadšení jako malí kluci. 

14:55 Beer brejk - stánek na konečné ( )

Zpět na konečné tramvaje. U stánku si dáváme pivo a jelikož se platí pouze hotově, máme tak tak na jedno. Nevadí, podělíme se...

15:43 ( )

Tramvají se přesouváme směrem k vyhlášené tržnici, kde máme v plánu nakoupit zásoby do nočního vlaku. Koukáme přes Dunaj na parlament, ten pohled je prostě super a jen tak se neomrzí. 

16:06 Nagycsarnok - Budapešťská tržnice ( )

Tržnice v Budapešti je pompézní a člověk tu najde kde co. Pokud máte hotovost, můžete nakoupit, co vám přijde pod ruku. My u sebe měli asi tak 50 forintů (cca 6 Kč) a tak jsme tu žádnou velkou parádu neudělali. Naštěstí pod tržnicí je Albert - trochu jsme ustoupili z našich představ a ideálů o nákupu tradičních maďarských pochoutek a pokorně jsme vzali za vděk nabídkou supermarketu.

16:53 Gastro Brejk - Iguana 

•  Iguana Bar & Grill
•  Budapest, Zoltán u. 16, 1054
•  Starter, hlavní chod, 2x pivo - 6500 HUF (587 Kč)

IGUANA - a je to tuuuu!!!! Místo, na které se těšíme půl roku - od poslední návštěvy. Taky místo, kde se na dalších 20 hodin pořádně najíme.

18:06 Szent István Basilika  ( )

 

18:13 Deák Ferenc tér ( )

18:44 Budapest Keleti ( )

Jsme na nádraží. Do odjezdu vlaku zbývá 25 minut a zjištujeme, že bistro vůz není součástí soupravy, i když nádražní plánek hovoří jinak. Přichází tedy čas na improvizaci a rychlý nákup tekutin na cestu.

19:00 

S lahví Plzně v ruce hledáme naše kupé, které nacházíme uprostřed vagonu. Uvnitř sedí paní (cca 40 let) s dcerou (cca 10 let), trošku vyděšeně nás pozorují a hlavou se jim nejspíš honí samé hororové scénáře nadcházející noci. Je pravda, že když jsme do kupé donesli náš nákup (2 igelitky plné lahváčů), jejich beznaděj dosáhla vrcholu. Nebo dna? Vlak se rozjíždí a paní na konci uličky pomocí velmi  jednoznačné gestikulace komunikuje s průvodčím. Celá situace dopadla tak, že paní s dcerou se přesunuly do jiného kupé. Vydělali jsme na tom všichni - holky budou mít privát a my více místa.

Jediným spolucestujícím byl mladý chlapík neurčité národnosti, který jel přes Moldávii na Ukrajinu zachránit svou dívku. Proč nebo od čeho nám neřekl, ale celou cestu byl pekelně nervózní a většinu času hledal informace o možnostech překročení Moldavsko - Ukrajinských hranic. 

My jsme ale byli v klidu (jak jinak. že jo), otevřeli jsme si místní Dreher a nechali se unášet pravidelným rytmem vlaku směrem k Rumunsku. 

19:10 EN 473 ISTER

•  EN 473 Ister
•  Odjezd v 19:10, Budapest Keleti
•  Příjezd v 12:10, Bucharest Gara de Nord
•  39 EUR / osoba (koupeno on-line přes MÁV)
•  Jízdenky se dají koupit on-line, ale na nádraží je potřeba e-ticket proměnit v real ticket. Pomůže vám k tomu jeden ze žlutých automatů  (jsou v přední části nádraží) - stačí zadat referenční číslo a je to!

Naše postřehy z tohoto nočního vlaku si můžete přečíst TADYYY 

23:12 ( )

Jsme na hranicích a jelikož Rumunsko není součástí Schengenu, probíhá klasická hraniční kontrola, kterou jsme si už tak nějak odvykli. Každá podobná zkušenost v nás vyvolává pocit, jak skvělý ten společný evropský prostor je. Nechceme nikomu kázat, ale važme si toho.  

23:17 ( )

Na hranicích se jdeme protáhnout ven z vlaku, nikoho jiného tato činnost nenapadla. Asi je to trochu rebelský. No, rebelský to není vůbec, ale to nevadí.

00:00

Vlak se opět rozjel a čekají nás stovky kilometrů, které musíme pokořit, než dorazíme do Bukurešti. Byl to dlouhý den a je na čase jít spát. Rozbalujeme zatavené povlečení, připravujeme si ležení a během minuty spíme.