#05
Bucharest & Chişinău
3.3. - DEN 2
8:30
Z předchozího dne byl evidentně o něco víc utahaný Many a tak Vláďa krom pozorování rumunské krajiny pořizuje nepěkný (dalo by se říct až neférový - pozn. Many) důkaz spícího člověka.
9:17
Už jsme oba vzhůru a kocháme se z okna krásnou krajinou, která je tu opravdu úchvatná. Věc, která už tak úchvatná není a celkem kazí naše dojmy, je bordel. Hodně velký bordel, který je vidět všude. Klasický obrázek vypadá následovně: Jedete přes vesnici, kolem domů relativní pořádek a za posledním domem je ohromná hromada odpadků. Místní vesnice jsou ostrovy v moři smetí.
Projíždíme přes Karpaty, kolem trati leží stále dost sněhu - kontrolujeme předpověď počasí a uklidňuje nás, že Bukurešť hlásí slunečno a 18 stupňů.
10:02
Snídaně šampiónů byl Albert supermaket Budapešť. I tu jemně perlivou vodu bez příchuti jsme vzali špatně. Vyklubala se z ní sladká tekutina s umělou příchutí (jakože víno) :-/
12:51 Bukurešť - Gara de Nord ( )
S lehkým zpožděním jsme v cíli - na Gara de Nord, největším nádraží v Bukurešti. Už při pořizování této strhující, nebo spíše ztrhané fotografie se kolem nás začalo motat několik náhončích, kteří nám více či méně kultivovaně nabízeli odvoz do centra Bukurešti a do Bulharské Sofie (wtf??). Ignorace ani odmítání je neodradí a tak jdeme hledat mezinárodní pokladnu, kde koupíme jízdenky na zítřejší noční vlak do Kišiněva.
13:04
Mezinárodní pokladnu č. 1 - nacházíme hladce. Uvnitř sedí paní ve středních letech, která ovládá potřebné základy angličtiny (tzn. hello, yes, no, yesterday, today, tomorrow, cash, credit card). Nahazujeme úsměv mladých sympatických mužů a žádáme o jízdenky. Během chvilky je již držíme hrdě v ruce. Tohle šlo jak po másle.
13:16 ( )
Z Gara De Nord jedeme asi 20 minut metrem do stanice Piata Unirii. Prostory metra působí docela zašle, ale lístky kupujeme v automatu a platíme kartou (Bukurešť palec nahoru). Celodenní jízdenka stojí necelých 50 Kč (8 Lei) a to nám dělá radost.
13:49 Beer brejk - Piata Unirii ( )
Z Piata Unirii je náš hostel podle Googlu 10 - 15 minut pěšky. Už od nádraží máme chuť na pivo (překvapivé, že?). Dát si takhle jedno při cestě je tuze příjemná věc… Vycházíme z metra a během pár vteřin vidíme minimarket s tradičním rumunským jménem “MEGA IMAGE”. U lednice volíme favorita dle poměru cena/vychlazení. Vítězí místní Ursus. Každý si radši bereme po dvou lahvích, přeci jen jsme v cizím městě a člověk chce předejít nepříjemným překvapením (= delší dobu nepotkáme obchod).
14:01 Bucur`s Shelter Hostel ( )
- no. 21, Strada Bucur, Bucharest 030167, Rumunsko
- bucurs.ro / smile@bucurs.ro / +40 21 331 6965
- od 9 Eur / osoba / 8-mi lůžkový dorm
Malý (cca 40 postelí) hostel, který sídlí hned vedle porodnice (to asi není nikterak zásadní informace, co?). Zvoníme, dveře nám otevírá mladík a upozorňuje nás, že je potřeba se zout a vzít si místní přezůvky. Spolu s dotazem, zda máme rezervaci, nás upozorňuje, že lahev, kterou stále držíme v ruce je “really shitty beer” a aby dodal svým slovům na vážnosti, poctivě si přihne z plechovky piva “Silva”. Po tomto uvítání nás informuje, že recepční za chvíli dorazí a sedá si do rohu zpět ke svému počítači. Doteď nevíme, zda to byl host, nebo někdo z personálu, ale na tom asi nesejde.
Usedáme na velmi dlouhou pohovku a dáváme nabíjet iPhony (taková cestovatelská rutina). Během pár minut přichází recepční a nese tak 70 rolí toaletního papíru. Tady to bude fajn, to víme už teď a ještě ani netušíme co se bude dít večer.
Rezervace je pořádku, seznamujeme se a recepční Andrada už z pětilitrového plastového kanystru lije do skleniček na uvítanou místní “pálinku”. Pokud takhle vítají každého hosta, může to pro leckoho být job snů a ta nejčernější noční můra pro Karla Nešpora.
14:20
Pohodovou a přátelskou atmosféru pečetíme společnou fotografií.
Výhodou malých hostelů je to, že se zde cítíte jako doma. Samozřejmě je to vždy o lidech a v Bucur`s Shelter to platilo stoprocentně. Jedna z prvních otázek byla, jakou hudbu máme rádi a ať si v recepčním počítači pustíme, co chceme. Seděli jsme a probírali jsme vyrůstání a život jak v Rumunsku tak v Čechách. Narazili jsme i na téma odpadků - Andrada nám vypráví o tom, že si místní neváží přírody, nemají k ní vztah a nedbají na její čistotu. Je zde ještě dlouhá cesta k tomu, naučit lidi recyklovat.
16:58
Pořád jsme tady. Na hostelu jsme strávili několik dalších hodin, během kterých jsme dle doporučení přešli na Silvu…obchod byl totiž asi 30 m daleko.
18:01 ( )
Konečně jsme se rozhoupali a vyrazili do města.
18:13 Gastro brejk - Fabrica de Mancare ( )
V hostelu nám doporučili bistro nedaleko od Piata Unirii. Dáváme si ve dvou dohromady 3 jídla a 4 piva. Vizuálně bistro působí moderně a zajímavě. V konstrastu s tím nám ale jídlo chutná průměrně. To ještě nevíme, že se nám místní strava v průběhu večera připomene…Těžko říct, zda to byla náhoda, nebo jsme měli jen smůlu. Po této zkušenosti do tohohle podniku asi už nepůjdeme.
18:54 Palác parlamentu - Palatul Parlamentului ( / )
Přicházíme k monumentálnímu paláci parlamentu - fotka je to nedobrá, ale i večerní pohled stojí za to. Taky stojí za to říct, že Many pomalu začíná fňukat, že mu není dobře.
19:44 Universitate ( )
Na doporučení lidí z hostelu se jdeme podívat na Univerzitní náměstí, kde probíhá festival alternativní hudby. Kapely se tu střídají tak po 20 -30 minutách a my sledujeme jednu z místních, která dle podiové prezentace bude plnit přední příčky lokálních hitparád. Na jméno si nějak nevzpomínáme. Touhle dobou už Manyho nevolnost pokročila pomalu do dalšího stádia (= stává se ještě více nezábavným).
20:24 Velvyslanectví ČR v Bukurešti ( )
20:59 Beer & %!X)/? brejk ( )
V tradiční rumunské hospůdce ST. PATRICK si dáváme na místní poměry pekelně drahé pivo, což je pouze zastírací manévr - Many rychlostí geparda a elegancí asijského artisty bere roha směr toalety, kde s lehkostí sobě vlastní vydáví kompletní obsah žaludku. Detaily asi nejsou v tuto chvíli tak zásadní, jen pro ilustraci - Vláďa v mezičase stihl vypít pivo.
Zbytek večera by se dal shrnout asi takhle:
Vláďa: Kámo, jak ti je?
Many: Blbě.
Vláďa: Hmm…ale pivo si ještě dáme, ne?
Many: Chci na hostel.
Vláďa: Dobře, cestou koupíme pivko, to ti udělá líp a bude pohoda.
Many: Chci spát.
V obchodě u hostelu bereme vodu a piva. Ještě před desátou po absolvování tour de toilettes Many upadá do hlubokého spánku. Vláďa tráví zbytek večera s lahváčem v ruce sledujíc on-line baseball.
