#05
Bucharest & Chişinău
5.3. - DEN 4
4:17 Ungheni (Rumunsko) ( )
Budí nás dupání v chodbičce a jemné klepání kovovým předmětem na dveře kupé - pažba AK 47? Probouzíme se a zmateně mžouráme kolem sebe. Jsme v Ungheni, příhraničním městečku, které se rozkládá kolem řeky Prut mezi Rumunskem (z menší části) a Moldavskem (převážně). Čeká nás celní kontrola. Zkušenému oku celníkovu krom pasu ukazujeme i batohy, úložné prostory pod lehátky a odpovídáme na záludné otázky typu: proč jedeme zrovinka do Kišiněva, zda-li máme sebou drogy (resp. jaké množství) a tak dále. Celá konverzace probíhá v ruštině (ze strany celníka). Je pravda, že díky lehkému vytržení ze sna jsme nejspíš nepůsobili úplně při smyslech, ale nakonec všechno dobře dopadlo a do našich pasů přistálo vstupní moldavské razítko.
5:31 Ungheni (Moldavsko) ( )
Po tomto nočním zpestření nás čeká v moldavském Ungheni asi dvě hodiny dlouhá zastávka z důvodu výměny podvozku vlaku. Moldavsko jako bývalá součást SSSR má totiž jiný rozchod kolejí než je běžně využíván v Evropě. Vlak je zaparkovaný a rozpojí se na jednotlivé vagony, na heveru se každý vůz nadzvedne a jeden podvozek se vymění za druhý. Představte si zastávku Formule 1 v pit stopu, přepněte na slow motion a máte to. Jak jednoduše to takhle zní, že? My jsme na celou operaci koukali asi půl hodiny a pak jsme raději opět ulehli ke spánku.
8:30
Budí nás hlas průvodčího, který bouchá na dveře železným klíčem (takový místní zvyk) a do každého kupé křikne “Кишинев. Через полчаса”…Ano, blížíme se do cíle naší cesty a za necelou půlhodinu jsme v Kišiněvě.
9:12 Hlavní nádraží - Kišiněv ( )
Jsme tady! Dostali jsme se vlakem z Prahy do Kišiněva a máme z toho fakt radost. Stát přitom na nástupišti úplně stačí.
9:14
Vlak nebyl naplněn ani z poloviny a tak počet vystupujících není velký. Většina lidí veze z Rumunska značný náklad - od pracích prostředků po elektroniku.
Nádraží se dá výstižně shrnout do slov - nové, hezké, čisté a prázdné. Během pár minut se vylidnilo a nikde nebylo ani živáčka. Jen my dva bloumající po rozlehlé budově hledáme otevřenou mezinárodní pokladnu, kde zakoupíme jízdenky na zítřejší cestu zpět do Bukurešti.
9:25
Pokladnu nacházíme v hlavní části nádraží a kupodivu je i tady liduprázdno. Dopředu jsme byli upozorněni, že zde s angličtinou nepochodíme a jediný komunikační prostředek je ruština a rumunština (moldavština je rumunštině tak podobná, že se v podstatě jedná o její dialekt).
Za pokladnou je sympatická paní, která s úsměvem oceňuje naši snahu - neobratnou, ale od srdce upřímnou - komunikovat v ruštině. Předáváme jí naše pasy a prosíme o “Dva biljety na závrta pažalsta”. Moldavské dráhy preferují poctivou ruční práci před stroji a tak začíná nekonečné vyplňování různých lístků a formulářů ze kterých se na konci sešitím kancelářskou sešívačkou stanou dvě jízdenky na vlak. Po přibližně deseti minutách platíme (kartou), děkujeme, loučíme se s paní za pokladnou a vesele vycházíme z nádraží.
9:45
Nedělní dopoledne se nese ve znamení pouličních trhů. V ulicích kolem nádraží prodávají místní leccos. Koupit se tu dá opravdu vše - matky, vrtáky, plyšové hračky z druhé až dvacáté ruky, sbíječka, nabíječka na Nokii 5110, kabel k nabíječce na ten samý telefon, boty (od 1ks) , relé do barevného televizoru Selena C-355D a spousta dalších potřebných věcí.
Procházíme přes tržiště a míříme směrem, kde by měl být náš hostel. Cesta by pěšky měla trvat přibližně 20 minut. Město na první dojem zatím působí omšelým, šedým a nevýrazným dojmem. Domy mají často oprýskanou fasádu, chodníky občas jsou, občas je nahrazuje ušlapaná hlína, případně nějaký ten výkop.
10:24 Tapok Hostel ( )
- Strada Armenească 27А, Chișinău 2012, Moldavsko
- tapokhostel.com | tapokhostel@gmail.com| +373 684 08 626
- od 6ti EUR / osoba / dorm
Hostel nacházíme lehce - vcházíme dovnitř a vítá nás mladý recepční Ivan, kterého jsme zrovna vyrušili u sledování Mentalisty s ruským dabingem (všechny postavy dabuje jeden mužský hlas - dle krátkého náslechu dabéra si vytváříme jeho profil: muž, náruživý kuřák, věk 60 - 65 let). Představujeme se, Ivan koukne do počítače a vesele na nás volá, že vše s rezervací je v pořádku. Je to pravda. Tedy kromě toho, že byla na jiný počet nocí a za jinou cenu (překvapivě vyšší) než máme potvrzeno v e-mailu. Je ale potřeba upevnit mezinárodní dialog a tak pomocí e-mailu, kde jsou všechny informace vypsány zasazujeme jeden argument za druhým. Ivan celou debatu po pár minutách utíná větou “to si s váma asi psal někdo jiný, ale není žádný problém”.
Dále nás seznamuje s městem: “Kišiněv, to je město lékáren a směnáren. Obého tu máme nad míru.”
Vyrážíme a Ivan se nás na odchodu ptá, co děláme večer. Po pravdě odpovídáme, že jsme tu hodinu a nemáme žádný plán. Recepční se usměje a řekne, že končí v deset večer a že s ním půjdeme do jeho oblíbeného baru a na konci věty cítíme spíš mix tečky a vykříčníku, než otazník. Ivan je Rus a my trochu doufáme, že bude pít jak Evropan.
Od hostelu jdeme po Bukurešťské ulici směrem, kde má být centrum. Potkáváme nějakou tu směnárnu, všechny jsou ale bohužel zavřené. Máme s sebou nějaká Eura, kartu a velký hlad.
11:43 Gastro brejk - Eli-Peli ( )
Za pár minut přicházíme k restauraci, která se jmenuje Karaoke Eli-Peli a exteriérem připomíná saloon na divokém západě.
Uvnitř však působí příjemně - jedná se o mix příjemného, útulného prostředí a východního kýče. Hned na začátek nás čekají samá pozitivní překvapení v následující důležitosti - platba kartou, free WiFi, pivo za 22 Kč a jídlo mezi 40 Kč a 70 Kč, obsluha mluví velmi dobře anglicky. Rozhodnuto - Eli Peli je naše základna.
Krom piva si objednáváme palačinky s jablky a kuřecím masem + plněné knedlíčky (Many) a anglickou snídani (Vláďa). Jídlo je tu opravdu výborné a celkový dojem jen a jen pozitivní. Spokojení, najedení opouštíme příjemné prostory a vyrážíme dále za poznáním.
13:36 Budova baletu - Teatrul de Operă şi Balet „Maria Bieșu” din Chișinău ( )
Centrum Kišiněva tvoří dva čtvercové parky, které leží rohy k sobě a mezi nimi vede Bulvár Ștefan cel Mare și Sfînt. Kolem tohoto bulváru je umístěna řada vládních a kulturních budov. V parcích tráví místní lidé volný čas, nachází se zde i několik významností - Metropolitní katerdrála (Catedrala Naşterea Domnului), socha Štefana velikého (Monumentul lui Ștefan cel Mare și Sfânt), Vítězný oblouk - omlouváme se, ale spíše oblouček (Arcul de Triumf) a řada pojízdných stánků s pop cornem.
13:50 ( )
Ten pocit, když si uděláte selfíčko před betonovým sídlem ministerstva zemědělství a potravinářského průmyslu…
14:03 ( )
Konečně nacházíme otevřenou směnárnu. Jdeme chodbou a za rohem vidíme směnárenské okno. Výhoda velkého počtu směnáren je ta, že jsou všude v podstatě stejné kurzy. Konkureční boj je zákazníkova jistota. Měníme něco málo Eur a spokojeně si v kapse odnášíme moldavské Leu.
14:14 ( )
Město je prázdné. Rozhodně ta část města, kterou procházíme. Pokud náhodou někoho potkáme, většinou pouze skloní zrak a projde kolem nás. Žádná velká interakce s místními se zatím bohužel nekoná. Lidé tu jsou uzavření do sebe a moc se nesmějí. Krom pozorování ulic a budov si povídáme o našich oblíbených žlutých trabantech a jejich cestách po světě a v jedné z ulic potkáme takové žluté krasavce. Náhoda? Nemyslíme si.
14:37 Beer Brejk ( )
Co si budem povídat - posledních 20 minut s nadějí koukáme do každé ulice, zda na nás nevykoukne místo, kde si budeme moci dát pivo. Jak na potvoru nikde nic. Naštěstí narážíme na tenhle stylový bar. Uvnitř baru sedí 4 hosté a další tři chlapíci stojí u baru. Ve vzduchu se vznáší opar decentní zatuchliny a rybiny. Za barem kyprá, dle očí a artikulace alkoholem znavená žena s pusou plnou zlatých zubů.
“Dva piva, pažalsta” navazuje Many s úsměvem konverzaci. Žena ukáže své zlaté řezáky a z plastové lahve nalije vedle stojícím chlapíkům stakan místní pálenky (cca 1,5 dl). Svá piva (16 Leu) dostáváme ihned poté. Zdravíme chlapíky, kteří si dávají právě do druhé nohy. Zabíráme pro sebe celou zahrádku, pohodlně se usazujeme a užíváme si příjemné jarní odpoledne.
15:09 ( )
Květiny mají místní tuze rádi. Tato ulice je plná květinářství a všechna jsou otevřena non stop.
15:14 Metropolitní katedrála - Catedrala Naşterea Domnului ( )
15:25 Metropolitní katedrála - Catedrala Naşterea Domnului epizoda 2 ( )
15:53 Gastro, beer & fotbal brejk - Eli Peli ( )
Jsme zpět. Tentokrát to není jen proto, že chceme zase pivo, ale také proto, že bude hrát fotbalová Slavia veledůležitý zápas s Plzní a díky místní Wi-Fi budeme sledovat zápas oblíbeného týmu a na dálku fandit. Zápas Slavia nakonec nejtěsnější výhrou 1:0 zvládla.
Trošku jsme se rozseděli a dáváme si zde i večeři. Lehce netradičně začínáme sladkým předkrmem a jako hlavní chod si dáváme plněné papriky s rýží. Všechna jídla jsou moc dobrá. Točený Chisinau je fajn pivo.
19:43 ( )
U stánku v parku kupujeme popcorn. Měrnou jednotkou je igelitový pytlík. Bereme tedy double igeliťák. Cena za jeden je kolem kolem 10ti korun. Během pár minut je hotovo a jdeme pomalu směrem k hostelu. Cestou kupujeme ještě pár piv, ať nejsme v hostelu na suchu, že jo.
21:25 Tapok hostel
Relax v hostelu, řešíme nedůležitý blbosti, když nás Instagram upozorní, že Kanyho manželka má právě live stream. Jelikož se bude jednat o 100% holčičí věci o kterých nemáme ani páru a vůbec jim nerozumíme, stream pouštíme, ať se něčemu přiučíme. Člověk by stále měl pracovat na svém sebevzdělávání. Chvilku koukáme, píšeme a zdravíme Olí i Kanyho a jdeme se opět věnovat filosofické debatě na téma, které už z paměti nevydolujeme.
22:14
Ivan stále pracuje. Tedy přesněji řečeno, Ivan je stále v práci. Přesouváme se z odpočinkové zóny v prvním patře do kuchyně v přízemí a navazujeme konverzaci s ostatními hosty. Na hostelu nás ten den bydlí celkem pět - my hoši z Prahy 9, paní Himeko z Japonska s geniálním britským akcentem, turecká slečna, která žije na moldavském venkově (obě na fotce) a mladý ruský levicový intelektuál Michail (v momentě pořízení fotografie odběhl napsat pár slov do svého manifestu).
Ivan přichází a vyzývá nás k odchodu. Nesměle podotkneme, zda nám může před odchodem ukázat postele, kde večer složíme hlavu. Přeci jen jsme v tomto konzervativní a nechceme výběr kavalce nechávat náhodě při pozdním nočním příchodu. Po drobném udivení přicházíme do dormu s třemi palandami. Ivan nám vesele oznamuje, že tu dnes budeme spát jen my a on. Přeci z baru nebude chodit domů, když jde ráno do zase práce. To dá rozum!
23:28 Beer brejk - Rock & Roll Cafe ( )
Jsme v R`N`R baru ve společnosti dobré hudby, lidí a piva. Na místní poměry se bude jednat o podnik vyšší úrovně - krom místního piva Chisinau je k dispozici ještě Heineken a Kozel. Cena točeného Kišiněva je 25 Kč.
U stolu sedí krom nás čtyř (Ivan, Michail, Vláďa, Many) také další recepční z hostelu - Irina se svými přáteli. Bavíme se o cestování, životě a levicový intelektuál Michail nám svou svou rodilou angličtinou vysvětluje (ospravedlňuje) aktivity ruské zahraniční politiky.
Naši přátelé nás upozorňují, že za chvíli dorazí i jeden Američan a na vyslovení národnosti budoucího hosta kladou velký důraz. Během chvilky doráží sympaťák Sam, který pochází z Atlanty a rozhodl se studovat ruštinu právě zde v Kišiněvě.
Probíráme zážitky ze života Američana v nejchudší evropské zemi a další postřehy. Blýskneme se zmínkou o tom, že v Atlantě je nejrušnější letiště na světě a ročně jím projde téměř 95 miliónů pasažérů. V průběhu večera dojde také na soutěž o nejdelší slovo v každém z našich jazyků - tedy v angličtině, ruštině i češtině. Žádáme Google o radu a pak se předháníme ve vyslovování jazykolamů.
1:45
Večer příjemně utíká a Ivan se ukáže ve velmi pozitivním světle - zeptal se nás, zda s ním budeme pít vodku. S díky odmítáme.
V nejlepším se má přestat a tak před druhou ráno opouštíme bar, na rozloučenou dáváme společnou fotku a vyrážíme nočním městem směrem k hostelu. Na hlavní ulici panuje čilý noční život, ale jak člověk zajde do boční uličky, výskyt dalších lidí ustane.
2:16 ( )
Přicházíme do hostelu - to si popravdě nepamatujeme, ale druhý den nacházíme v iPhonu video, které jsme pořídili při našem urputném souboji s dveřmi na čip. Upadáme do svých postelí a čeká nás zasloužený spánek.
