#09
Skopje, Pristina & Thessaloniky
13. 12. - DEN 1
9:20
Balení na pětidenní cestu je pohoda. Člověk si nemusí moc lámat hlavu s místem - do batohu stačí hodit nějaké tričko, trenky, ponožky. Víc místa ve finále totiž zaberou ty ostatní věci. Před cestou do Ruska jsme si koupili malého drona DJI SPARK, kterého budeme brát na cesty s sebou. Na focení, ostatně jako vždy, bereme svoje iPhony a také GoPro. Nejdůležitější věc, společně s pasem a platební kartou, jsou powerbanky (používáme Xiaomi 10000 mAh a 16000 mAh). Ty ocením hlavně já, protože na cestách vcelku pravidelně dobíjím telefon několikrát za den.
11:59 Kantýna
- Politických vězňů 1511/5, 110 00 Nové Město
- https://www.kantyna.ambi.cz
- Cheesburger, bramborák, 3x Plzeň - 350 Kč (včetně tipu)
Máme tenhle podnik hodně rádi a dá se říci, že je to společně s Lokálem v Dlouhé naše domovská hospoda. Chodíme sem vcelku často. Především Vláďa, ten je tu hostem několikrát týdně. Není tedy vhodnější místo, kde začít trip, než právě v Kantýně. Výborná kuchyně zaměřená především na maso, přátelský personál a vzdálenost pár minut chůze od Hlavního nádraží. Co víc si přát. U masového pultu si objednáváme od sympatického řezníka dvakrát cheeseburger, dostáváme do ruky kost s číslem, dvě piva a jdeme se posadit ke stolu.
Burger je jednoduchý, v dobrém slova smyslu obyčejný a výborný. Stejně tak poctivý bramborák, který trošku netradičně máme jako přílohu. Pivo zde snad už chválit ani nemusíme. Výborný začátek!
13:51 EC 173 Hungaria
- EC 173 Hungaria
- Odjezd v 13:51, Praha hlavní nádraží
- Příjezd v 17:50, Bratsilava hlavná stanica
- 393Kč (15 EUR) / osoba (koupeno přes CD eshop)
Vlak Hungaria je vlajkovou lodí maďarských drah (MAV). Vyráží po půl sedmé ráno z Hamburku a za necelých čtrnáct hodin dorazí do Budapešti. Souprava zvenčí vypadá moc hezky, světlé barvy vypadají moderně. Uvnitř to už taková sláva není. Tedy, není to žádná hrůza, ale úrovně rekonstruovaných vagonů Českých drah nedosahuje.
Pokaždé, když jedeme z Prahy do Budapešti, tak právě v Bratislavě přecházíme do jídelního vozu. Nyní je Bratislava naše cílová stanice a tak nastupujeme do pojízdné hospody rovnou v Praze. Navíc nemáme místenky a tady je místa až běda.
Maďarský gastro vagon působí jako z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Interiér tvoří červeno-fialové semišové sezení, které doplňují stejně barevné závěsy. Nám to ale pranic nevadí. Zásadnější věc přichází při pročítání jídelního lístku a zjištění, že v nabídce je “premium beer”, kterým je k naší nevelké radosti Staropramen, za symbolických 92 Kč. Ale když už jsme na tom tripu, tak nebudeme dělat Zagorku a holt si ten prémium Staráč dáme.
Cestou probíráme řadu důležitých témat a jak už to bývá, utíká rychleji než chceme. Už se nám po cestě vlakem popravdě hodně stýskalo. Vzhledem k tomu, že Makedonie není v EU, budeme bez mobilních dat (konečně, sláva !!!!) a tak za Pardubicemi začínáme vyhledávat a ukládat nějaké informace o Prištině a Skopje. Jaká je vůbec v Makedonii měna? Kde vlastně máme hostel? Město perníku zmiňujeme především proto, že směrem na Českou Třebovou není skoro žádný signál a tak nás napíná chvilku "žádný signál" a chvilku přítomnost EDGE...a už to máme: Makedonský denár a hostel je kousek od centra. Bankomat to jistí, mapu ukládáme.
17:52 Bratislava hlavná stanica ( )
Přijíždíme na čas a máme přibližně čtyři hodiny do odletu letadla. Nejdřív jdeme zjistit odkud a v kolik nám jede z přilehlé zastávky autobus na letiště a poté vyrážíme na jídlo do restaurace, kterou nám cestou poradil náš bratislavský kamarád a zpěvák kapely Plus Minus, Gza.
18:09 FABRIKA The Beer Pub
- Štefánikova 4, 811 05 Staré Mesto
- https://www.fabrikapub.sk/sk
- Předkrm, hlavní chod, 2x pivo - 22 EUR / 577Kč
Vcházíme do dveří a restaurace je natřískaná do posledního stolu. Jediná dvě volná místa jsou pouze na baru. Místní osazenstvo tvoří cizinci i místní a jako dva týpci z batohama na zádech sem na první pohled ne úplně zapadáme.
Tanková Plzeň, která by měla být rozhodně víc vychlazená, už stojí před námi. Jako předkrm si dáváme cibulové kroužky a sýrové nugetky s chilli dipem. Hlavní chod bude vepřový řízek se salátem a tradiční bratislavské fish&chips. Dnešní den se rozhodně nenese ve znamení dietní stravy, ale o to víc nám chutná.
Jídlo je moc dobré po vizuální i chuťové stránce. Přístup personálu super. Celkově jsme hodně spokojení. Gzo, tímto ještě jednou moc děkujeme za tip.
19:57 Autobus č. 61 ( / )
Z Fabriky je to zpět k místnímu „Hlaváku“ přibližně deset minut chůze. Zastávky autobusů jsou hned před vlakovým nádražím. Na letiště jezdí autobus číslo 61, cesta trvá necelou půlhodinku. V automatu kupujeme lístek za 0,90 EUR s dobou platnosti třicet minut.
20:29 Letiště M.R. Štefánika ( / )
21:05
Lidí a ani letů není v tuto večerní dobu na letišti mnoho a tak kontrola zabírá jen pár chvil. Do odletu zbývá ještě padesát minut a tak přemýšlíme, jak naložíme s časem v prázdné odletové hale. Dáme si asi pivo, ne? Procházíme možnosti - v jedné, nejspíše jediné, kavárně mají točenou třetinku přibližně za 3 EUR a pramalý zájem obsluhovat hosty. Nevzdáváme se a jdeme najít něco lepšího. Máme to! Pivo v trafice opodál stojí 1,80 EUR, což je vlastně super cena. Kupujeme si každý jednu plechovku na teď a ještě druhou pro strýčka příhodu do batohu.
21:24
Žena z amplionu s jistou naléhavostí v hlase již podruhé za sebou žádá všechny cestující do Skopje, aby přišli do neprodleně do gejtu X666. Fronta před přepážkou se postupně zmenšuje a tak se i my zvedáme z pohodlného kovového sezení a vydáváme se uposlechnout přání místního personálu.
Sedíme v prosklené čtvercové místnosti, před námi jsou zavřené dveře a za nimi na ploše právě přijíždí pojízdné schody k zaparkovanému bílo fialovému Airbusu A320. Brána na letištní plochu se co nevidět otevře a my se vydáme přibližně k padesát metrů vzdálenému letadlu. Jako blesk z čistého nebe k nám přistoupí chlapík ve středních letech. S poctivým ostravským akcentem se nás ptá na naše cestovatelské plány a také na to, jak z letiště pojedeme do města.
Pán: Chlapi, jak pojedete z letiště do města?
BWT: Chceme jet autobusem, kterej pojede v půl jedné a jede až do centra.
Pán: Kurva, mě ten kretén říkal, že nic nejede a pučili jsme si kvůli tomu auto do piče. (během toho ještě máchl rukou směrem k místu, kde seděl asi pětadvacetiletý mladík)
BWT: hmmmm
Pán: On má v piče záda, to bude zase cesta na hovno.
BWT: hmmmm
Co měl tento rozhovor symbolizovat a proč se to celé událo doteď netušíme.
21:55 W6 7762
- Wizz Air W6 7762
- Odlet v 21:55, Bratislava
- Přílet v 23:30, Skopje
- 487 Kč (17,49 EUR) / osoba (koupeno online přes wizzair.com)
Celý den si říkáme, kolik lidí asi tak poletí prosincovou středu z Bratislavy do Skopje... No a ono je nakonec těch lidí docela dost. Letadlo je plné, ale především jsou plné všechny úložné prostory nad hlavami cestujících. Není zde ani centimetr krychlový volného místa. Batohy si tudíž dáváme pod sedačku před námi. Nejlepší je tak cestu zaspat. Oba si nasazujeme sluchátka a pouštíme nějakou hudbu a se slovy "kámo čus ve Skopje" postupně usínáme.
Skopje, Makedonia
23:30 Letiště Alexandra Velikého Skopje ( )
Let proběhl asi v pohodě a utekl jako voda. Jak jsme řekli, tak se i stalo. Oba jsme ho komplet prospali a opět plni sil se těšíme na to, co nás tu v Makedonii čeká.
Je pravda, že první věc, kterou jdeme řešit není nikterak extra zajímavá a to dostat se z letiště do města. Stojíme před letištním terminálem a hledáme zastávku autobusu, který nás doveze do Skopje. Dobrá zpráva je, že ji nacházíme během dvou minut, ta méně dobrá, že autobus jede až za hodinu.
Před příletovou halou, jak je dobrým zvykem, postávají skupinky taxikářů, kteří lanaří a nahánějí své potenciální klienty. Jeden z nich, vysoký a lehce obézní pán, jde k nám a nabízí nám odvoz. Jako vždy automaticky odmítáme a vracíme se zpět útrob budovy. Chlapík se ovšem nevzdává a jde s námi. Když svou nabídku zopakuje po sedmé a zároveň nám s jugoslávským temperamentem povypráví o krásách Karlových Varů a zázračně léčivém účinku místních pramenů, rozhodujeme se, že pojedeme. Aspoň ještě večer stihneme v ve městě někam zajít. Pán si řekl o 20 EUR, což je o něco víc než stála jedna letenka z Bratislavy, ale jinak na nás působí sympaticky. Vycházíme z letiště a pokračujeme na nedaleké parkoviště, kde nastupujeme do černého neoznačeného mercedesu.
Když už si platíme odvoz, tak si k tomu dáme i drink! Jako slušní hoši se před nastoupením ptáme řidiče, zda si můžeme v autě otevřít z Bratislavy dovezenou Plzeň. On se hurónsky zasměje a přikývne a my už si ťukáme na zdraví. Z letiště to po dálnici do centra města trvá kolem půl hodiny. Chlapík nám dává rady kam zajít a čemu se naopak vyhnout. Během toho stihne asi osmkrát telefonovat a pustit nám průřez skladeb místních interpretů. Jsme docela překvapeni, protože hudbu, kterou slyšíme, bychom čekali spíše v Arménii, ale jsme rádi, že se přiučíme.
Říkáme mu o plánech jet do Kosova a Soluně. Místo aby nám nutil, že nás tam odveze, dostáváme rady kde a jak koupit lístky na autobus. Vyklubal se z něj fajn průvodce. Vlastně je super, že to není taxikář, ale normální týpek, který si čas od času jede na letiště něco přivydělat. Loučíme se v opuštěné ulici před hostelem poctivým stiskem ruky a předáním dvacetieurové bankovky, která byla naší jedinou hotovostí.
00:10 Hostel Get Inn Skopje
- Stiv Naumov 102g, Centar, Skopje 1000
- +389 2 313 6241 | getinnhostel@gmail.com | http://getinnskopjehostel.com
- 9 EUR / postel / 8mi lůžkový dorm (platba pouze cash v EUR / MKD)
Malinkatý hostel, který má, jak už to tak bývá, velikost většího bytu. Za recepčním pultíkem sedí sympatická recepční. Check-in probíhá rychle a v přátelské atmosféře. Zjišťujeme, že platit se dá pouze v hotovosti, kterou ovšem nemáme. Ano, ano, v potvrzení to bylo napsáno, ale jsme tu tři noci, takže zaplatíme zítra. Nic se neděje.
Vstupní hala slouží i jako obývací pokoj s pohovkami. Vedle kuchyň a také dvě koupelny s toaletou a balkon. Spíme v osmilůžkovém dormu, který tvoří klasicky čtyři palandy.
Batohy dáváme k posteli, dopité plechovky naopak do odpadkového koše a vyrážíme na první prohlídku města s cílem, že dnešní den zakončíme s makedonským pivem v ruce. Recepční nás posílá do oblasti Starého bazaru, kde je spousta barů.
00:32 Park Zena Borac ( )
00:40 Археолошки Музеј на Македонија - Makedonské archeologické muzeum ( / )
01:16
Prošli jsme centrum a došli jsme až do Starého bazaru, kde dle slečny z hostelu měl být ráj otevřených barů. Bohužel v tomto ráji nikde ani jeden otevřený podnik. Jdeme kolem baru plného tančících, pijících a kouřících lidí, ale to si zaměstnanci dělali po práci mejdan a nás dovnitř nepustili. Podruhé v nás naděje svitla u hospody, před kterou stála skupinka hostů. Uvnitř zjišťujeme, že se jedná o pivovar s velmi příjemným dřevěným interiérem. Obsluha nás informuje, že už je bohužel zavřeno a že budou rádi, pokud dorazíme zítra, což oba potvrzujeme. Tento pivní neúspěch nám nevadí, aspoň jsme se prošli a prohlédli si centrum. Náš první dojem je pozitivní. Skopje je město, kde je asi největší koncentrace soch na kilometr čtvereční. Jsou opravdu všude. Pro někoho je to město kýče, ale nám se tu líbí.
Jediný, kdo kdo se s námi chtěl dnešní večer kamarádit byl pes, kterého jsme potkali ve městě. Přidal se k nám na přechodu a pak nás následoval celou cestu až k hostelu. Když jsme otevřeli dveře od domu, jeho vyčítavý pohled mluvil za vše.
