#09
Skopje, Pristina & Thessaloniky
15. 12. - DEN 3
Crrrrrrrr. Nemilosrdně nás budí budík před šestou ráno, což po včerejším počtu piv není úplně ta nejpříjemnější věc. Asi si to dovedete představit. Vláďa vstává, je o poznání živější než já, ale tak to bývá skoro vždy. Dnes nás čeká cesta do Přištiny, hlavního města Kosova na kterou se z celého tripu těšíme asi nejvíc. Plní sil (ha ha) vyrážíme ranním smogem směrem k autobusovému nádraží.
7:44 Autobusové nádraží ( )
Na autobusové nádraží je to z hostelu necelých patnáct minut pěšky. V malém obchůdku s pečivem před vchodem do budovy kupujeme něco k snídani a taky colu, která po včerejším večeru určitě přijde vhod.
8:25
Autobus do Prištiny má odjíždět z nástupiště číslo 1 v 8:00. Po autobusu však zatím ani stopa. Jdu se zeptat na informace a od ženy za skleněnou přepážkou dostávám zprávu, že spoj byl zrušen a že nám buď vrátí peníze, nebo můžeme jet dalším za dvě hodiny. To je fakt parádní začátek.
Mezitím jakoby nic přijela k prvnímu nástupišti dodávka, která dle cedule za oknem jede do Prištiny. Spolu se čtyřmi cestujícími nastupujeme a vydáváme se na dvě hodiny dlouhou cestu. Je dobré, že tu panuje přehled a pořádek.
8:45
Řidič před hranicemi zastaví u krajnice, nahodí blikačky a jde nakoupit jogurty do přilehlého obchodu. My mezitím dostaneme k vyplnění dotazník pro celníky. Přejezd hranic probíhá docela v pohodě. Vyberou se pasy, které překontrolují makedonští strážci hranic. Po chvilce do vozu dorazí kosovský celník, prohlédne každého cestujícího a jeho doklad, a můžeme vesele pokračovat v cestě.
9:30
Většinu cesty jsme prospali, ale během chvilky vědomí jsme zjistili, že krajina Kosova je pěkná a hornatá.
Priština, Kosovo
10:30 Autobusové nádraží Priština ( )
Dodávka zastavuje na malém parkovišti kousek od budovy nádraží a řidič nás se slovy “Priština, go, go, go.” posílá ven z auta. Pomalu a rozespale vystupujeme ven a jdeme rovnou zjistit, jak je to s autobusem zpět do Skopje. Uvnitř budovy jsou dvě otevřené pokladny a u nich čilý ruch. Stojíme frontu, tedy to si aspoň myslíme, a lidi nás předbíhají jeden po druhém. Každý třetí kouří uvnitř budovy.
Když se dostaneme po nějaké době konečně na řadu, zjišťujeme, že autobus zpět nám jede v 18:00 (a také prý v 17:00 i 19:00) a cena jízdenky je 5,50 EUR. Jo, v Kosovu se totiž platí Eurem. Narážíme ovšem na to, že je tu možné platit pouze v hotovosti, kterou ovšem nedisponujeme a hlavně zjišťujeme závažnější problém. "Ty vole, nemám svoji kartu".
Ustupujeme od okénka a nastává zběsilá fáze hledání platební karty v peněžence, kapsách kalhot, bundy i mikiny. Samozřejmě bezvýsledně. Hlavně klid. Skládáme dohromady střípky včerejšího večera. Kdy jsem měl tu kartu tutově ještě u sebe? Poslední transakce s kartou byla výběr z bankomatu včera večer. To bude ono! Kartu jsem tutově nechal v bankomatu. První neznámou máme, zdá se, vyřešenou, naštěstí Vláďa na to ztrácení tak není a můžeme využít jeho kartu. Volám do Airbank a s ochotnou osobou na druhém konci linky kartu blokuju. Kupodivu ani žádná zpronevěra nenastala, transakce na účtu sedí a poslední je opravdu výběr hotovosti ve Skopje. Takže to vlastně dopadlo všechno docela dobře.
Kráčíme si to směrem, kde by mělo být centrum města. Nákup lístků necháme až na odpoledne, vyprodáno asi nebude.
10:55 Náměstí Billa Clintona ( )
Po necelých deseti minutách přicházíme k rušné ulici a soše Billa Clintona. Ona rušná ulice je bulvár Billa Clintona. Na to, že je všední den, tak je město velmi živé. Z fotky to pravda úplně nevypadá, ale všude kolem je spousta lidí.
11:11 Sám velký Hasan Pristina ( )
11:15 Národní knihovna Kosova “Pjetër Bogdani" ( / )
Priština je hodně pro evropská, proamerická a celkově prozápadní. Na rozdíl od Srbska, kde jsme často viděli ruské vlajky, nápisy a všemožné výjevy s Vladimírem Putinem, zde vlají u každé významnější budovy kosovské, albánské, evropské a americké vlajky.
11:28 Katedrála Christa spasitele
Kosovští Albánci jsou převážně muslimové a tak pravoslavné chrámy dostaly během kosovské války na frak. Stejně tak je tomu i u Katedrály Krista spasitele, která je pro místní symbolem nenáviděného Slobodana Miloševiče.
Velkou travnatou plochu, kterou křižují chodníky a spousta studentů, lemuje krom národní knihovny a katedrály i kampus místní univerzity a také budova rozhlasu a televize. Rozhodli jsme se, že tenhle otevřený prostor bude ideální k tomu konečně využít dron a udělat nějaké fotky ze vzduchu. Skopje nám s počasím moc nepřálo a tak je čas na to si trošku spravit chuť. Jsme nadšení, jak každé místo z ptačí perspektivy vypadá dobře. Naštěstí pro nás bzučení malého Sparka u kolemjdoucích nevzbuzuje žádné větší reakce.
11:48 Zahira Pajaziti
Zahir Pajaziti byl kosovský armádní velitel, který padl v roce 1997 u Vushtrri během přestřelky s jugoslávskou armádou. Po vyhlášení samostatné Kosovské republiky jej prezident Fatmir Sejdiu jmenoval Hrdinou Kosova.
Na náměstí, jehož jméno nějak nemůžeme zpětně dohledat, vybíráme nějaká eura, která upotřebíme jednak zde, případně v Soluni. Prostor náměstí vyplňují stánky nabízející tradiční vánoční pochutiny jako svařené víno a sladkosti.
11:58 Ibrahima Rugova ( / )
Po bulváru Matky Terezy, který lemují kavárny, restaurace a hotely přicházíme na další náměstí, které je také plné vánočních stánků a lidí u nich nakupujících. Sídlí zde kosovský parlament, naproti kterému stojí socha věnovaná prvnímu prezidentovi částečné uznané republiky Kosovo.
12:02 Xhamia e Jashar Pashës - Mešita Jashar Pasha ( )
Za rušnou ulicí na nás vykukují minarety několika mešit a tak vyrážíme jejich směrem. Po chvilce se ozve hlas prvního muezína a přichází čas na polední modlitbu. Včera to bylo o necelé dvě hodiny později, budeme si muset zjistit, jak to s tím modlením je, ať jsme v obraze.
12:05 Џамија цара - Císařova mešita ( / )
Ve většinově muslimské Prištině je modlitba opravdový zážitek. Zahrada před mešitou je plná k prasknutí. Jsou zde na první pohled velmi movití lidé, ale stejně tak i lidé bez domova, kteří se místo na koberci modlí na rozložené kartonové krabici. Kolem panuje posvátné ticho, které naruší jen dvě hrající si děti v rohu zahrady a pak řidič bílého pickupu, který projíždí kolem mešity (při pohledu na fotku je to zleva doprava) a jaksi nebere ohled na úzkou vozovku a dost brutálně odře vedle nás stojící auto. Hlavu si s tím neláme a jede v klidu dál. Pár minut jen tak stojíme před vchodem a pozorujeme modlitbu.
12:10 Open air supermarket ( )
Trhy jsou normální věcí po celém světě. Místní specialitou je ovšem rozhodně prodej cigaret, kterých mají prodejci plné kufry aut. O jejich původu máme jisté pochybnosti. Prodejci na nás křičí jeden přes druhého a nabízí nám vše možné. Popravdě nejvíce nás asi zaujme prodejna s VHS kazetami, která vypadá přesně jako sídlištní videopůjčovny, které pamatujeme z devadesátých let v Praze.
12:18
Jedna z nejzajímavějších situací se nám naskytla při pohledu na skupinu lidí, kteří se modlili přímo uprostřed křižovatky. Projíždějící auta je pouze v klidu a pomalu objížděla.
12:36 Home restaurant & bar
- Home restaurant & bar
- http://homerestaurant-ks.com
- Salát, hlavní chod, 2x pivo - 10,70 EUR
Nic naplat, po duchovní stránce jsme nyní zasyceni, ale přeci jen se opět hlásí o slovo hlad a popravdě Vláďa taky potřebuje na záchod. Přichází tedy klasický mód, během kterého pozorujeme okolí více bedlivě a zaměřujeme se především na veškeré podniky poskytující gastronomické služby. Priština nám zatím přeje, protože ani ne po pěti minutách jdeme kolem nenápadného rodinného domku, na kterém je nápis "Home restaurant". Poté co jej o několik metrů přejdeme se zastavíme - dojde nám, že to je místo, které právě hledáme a jdeme se podívat dovnitř.
Malá a velmi příjemná restaurace na hlavní ulici Migjeni. Prostředí na jedničku. Popravdě restaurace působí dost luxusním dojmem. Vnitřní prostor je rozdělen na tři malé místnosti. Obsluha, jak už je to téměř všude na Balkáně zvykem, milá a přátelská.
Dáváme si kosovské pivo Peja (2 EUR), které je super vychlazené a osvěžující. Nám chutná. U jídla jedeme balkánskou klasiku, tudíž šopský salát (2,50 EUR) a tentokrát musíme říci, že je o třídu lepší než včera ve Skopje. Opět je ho obří porce a sýrem se fakt nešetří. Jsou v něm i olivy, což je velmi dobrá zpráva. Olivy s peckama, což jsem zjistil po prvním bolestivém kousnutí. Jako hlavní chod volí Vláďa pastu a já domácí rizoto (4,20 EUR). Jídlo skvělé.
Při placení nám na stole přistává účet na 13 EUR což je cena příjemná, bohžul však podezřele nízká. Jednoduchým propočtem zjišťujeme, že nám klucí zapomněli připočítat hlavní chod. Vrchního na to upozorňujeme a ten zprvu nechápe, ale my se nedáme a za chvilku je na stole již správný účet a také panák kosovské pálenky na dobré trávení.
Po všech stránkách skvělá restaurace. Parádní ceny. Rozhodně stojí za návštěvu.
14:15 NEWBORN ( / )
Najedení a spokojení si to štrádujeme k jedné ze dvou, podle nás nejvíce známých, nebo možná výrazných turistických míst v Prištině - nápisu NEWBORN. Ten symbolizuje znovuzrození v roce 2008, kdy vyhlásilo Kosovo nezávislost na Srbsku.
14:22 Pallati i Rinisë dhe Sporteve - Palác mládeže a sportu ( / )
Druhým "hajlajtem" je Palác mládeže a sportu, který se rozkládá na vyvýšené ploše hned za nápisem newborn. Celá budova i její okolí - dlážděné nádvoří - působí dost zanedbaným dojmem.
Ze štítu na město shlíží podobizna Adema Jashariho - jednoho ze zakladatelů kosovské osvobozenecké armády. Trošku nám ten pán připomíná Karla Marxe. Asi se nikdo nebude divit, když napíšeme, že se nám tenhle barák moc líbil. Máme tyhle atypické a na první pohled pro někoho nepěkné stavby rádi a je dobře, že na světě jsou. Každá stavba má nárok na svou existenci a vypovídá nám něco o době, kdy vznikla.
14:33 Nad Prištinou
Kolem paláce je spousta místa a naopak lidí málo a tak jdeme opět vytáhnout dron a trošku se proletět.
15:03 BAR
Jen co jsme přistáli s dronem na rozbité dlažbě, začaly se objevovat první kapky, které postupně přešly ve slabý déšť. Pochopili jsme vzkaz přírody jasně - je načase si dát někde v suchu pivo. Obcházíme budovu paláce a z boční strany nacházíme docela prostorný bar. Jméno onoho podniku si žel bohu nepamatujeme a to i přes to, že jsme jeho název díky trudomyslnosti místní Wi-Fi sítě stejného jména asi sedmdesátkrát zadávali do telefonu.
Tentokrát dostáváme pivo z nejmístnějších - Prishtina. Je dobře vychlazené, takže nám chutná. Venku stále prší a tak si tu dáváme pěkně v klídku tři kousky.
17:22 Autobusové nádraží ( )
Venku se zatím setmělo a přiblížil se čas odjezdu. Kráčíme po zmoklých ulicích směrem k nádraží, kde na druhý pokus a po tom, co nás opět předběhlo pár dravějších místních, tentokrát úspěšně kupujeme zpáteční jízdenky do Skopje. Cena je 5,50 EUR za osobu.
17:35
Čekáme na autobus u nástupiště číslo osm. Tentokrát se zdá, že nás pojede více než ráno. Všem kraluje zmatený kosovský pán, který obchází postupně všechny čekající cestující s otázkou, zda také jedou do Skopje. Svůj dotaz doplní vyprávěním, že tuto trasu jezdí necelých osm let, ale vždy využívá předchozí spoj v 17 hodin. S tímto pozdějším nemá žádné zkušenosti a má proto obavu, zda autobus skutečně pojede. Je půl hodiny do plánovaného odjezdu a pán se stihl svěřit se svou obavou už i dvou nově příchozích. Začíná nervózně přešlapovat a třesoucí se rukou si připaluje šestou cigaretu v řadě. Říkáme mu, že nám na pokladně prodali lístek na šestou a tudíž si troufáme věřit, že čas platí. Naše dobrá snaha evidentně chlapíka úplně neuspokojila a tak vše srozebrat s dalším nově příchozím - asijským mladíkem s krosnou na zádech.
18:00 Na Skopje!
Řidič přijel dokonce o pět minut dříve a my už opět sedíme v dodávce, která je tentokrát zaplněna téměř do posledního místa a za poslechu místní hudby uháníme zpět do Makedonie.
Priština byla pro nás velmi příjemné překvapení. Není to město, které se může pyšnit desítkami historických památek z předních stránek turistických průvodců. O to ale vůbec nejde. Jde o to, jakou tu člověk cítí atmosféru. Lidé jsou veselí a všude to žije. Na každém rohu kavárna, radost a hrdost z vlastního státu a výrazně proevropské směřování je super.
20:34 Гостилница Ла Тана - Restaurace La Tana
- Пролет бр.13
- http://latana.mk
- 3x starter, 3x pivo - 585 MKD (251Kč)
Cestou z nádraží do hostelu se stavujeme na večeři v restauraci, která je jednak při cestě a jednak je ověšena snad milionem světýlek. Což je při výběru hospody naprosto zásadní kritérium. No nic, pokračujeme dál. Z útrob podniku se ven line změť zvuků hlasů hostů nad kterou vystupuje výrazný ženský zpěv. Vcházíme a jsme usazeni k poslednímu volnému stolu. Jdeme se věnovat studiu jídelního lístku a je nošením dříví do lesa psát, že jako první objednáváme pivo. Pomyslně uzavíráme pivní kruh, protože první (ve stánku u lanovky) i poslední pivo ve Skopje bude Zlaten Dab. K jídlu nakonec volíme výběr více menších chodů, které budeme navzájem měnit. Shodou okolností většinou volíme pokrmy s fetou a tak o sůl dnešní večer není nouze. Jídlo je ovšem dobré.
Po včerejším večeru a dnešním dni jsme docela utahaní. Dojídáme, dopíjíme třetí pivo a pomalu vyrážíme zpět na hostel. Ráno nám jede autobus do Soluně už v šest ráno, takže to bude zase parádní vstávání.
23:07
Na hostelu ještě chvilku posedíme s recepční, probereme co jsme viděli a jak se nám město líbí. Skopje je zajímavé město a jediné, co nám úplně nepřálo, byl smog. Být slunečno, člověk by si to užil ještě víc. Recepční smutně dodává, že smog je během zimy běžná věc. Lidé často spalují nevhodná paliva a místní továrny na čistotu ovzduší také moc nedbají. Za poslední roky se také výrazně zvýšil počet závažných onemocnění způsobeným právě smogem. Je nám lidí ze Skopje líto, že v tom musí žít, a držíme palce, ať se situace zlepší. Loučíme se, přejeme dobrou noc a jdeme se na pár hodin vyspat.
