#10
Vlakem za polární kruh
Balení pro nás není ta úplně nejzábavnější část cestování, ale rádi ji podstoupíme, protože to znamená jediné - člověk již brzy vyrazí za dalším dobrodružstvím. Ať se jedná o víkendový výlet, nebo několika týdenní cestu, vždy vyrážíme s tím samým příručním batohem. A je zajímavé, že je pokaždé stejně plný. Základem je technika - již od počátku našich cest roli hlavní kamery a fotoaparátu zastává náš iPhone. Ten doplňujeme o GoPro kameru a od minulého roku vozíme také dron. Zbylý prostor v ruksaku vyplníme několika málo kusy oblečení - spíše z důvodu izolačního a těsnícího, než-li praktického. Máme takovou zásadu, že můžeme zapomenout cokoli, ale iPhone, pas a platební karta jsou pro nás na cestách naprosto nepostradatelné.
12. 4. - DEN 1
5:52 Letiště Václava Havla ( )
Oba bydlíme na stejném kraji Prahy, což má svoje nesporné výhody. Ovšem tento kraj je asi nejvíc vzdálený letišti, jak jen to jde. A ve spojení s brzkým časem odletu nám vyhledávač spojení nabízí samé lepší dojezdové časy - 87 min, 93 min a podobně. Naštěstí za sebou máme už nejednu cestu a dovedeme se s podobnými nástrahami statečně vypořádat. Seženeme si odvoz. Na letiště nás - v našich více než třiceti letech - veze Simona. Simona je Vláďova máma. Dle jejích slov je skvělé si před východem slunce dát příjemných 96 kilometrů přes celou Prahu. Věříme tomu a nehledáme ve výroku zívající rozespalé mámy žádnou ironii.
6:10
S úderem šesté hodiny ranní již spořádaně sedíme v odletové hale vedle dětského koutku a chystáme se konečně v klidu posnídat. Neb již od dětství víme, že vydatná snídaně má být základ každého dne. Vychlazené pivo do nás padlo raz dva, a tak před odletem otevíráme pro jistotu ještě jednu plechovku.
6:59
Letadlo odlétá až za celých 11 minut, ale ty významné a značně vyčítavé pohledy dvojice obsluhujících žen za přepážkou už prostě vidět nechceme. Dopíjíme poslední lok a přesouváme se v poklidu do útrob letadla, které je téměř prázdné. Obsazenost je odhadem 25 - 30%. To, že přicházíme jako poslední, nám pranic nevadí. Snad to vnímají stejně i ostatní spolucestující. Při cestě chobotem do letadla mám takový divný pocit, že mi něco chybí. A taky, že jo! Jsou to brýle, které jsem zapomněl v jednom z plastových boxů během kontroly. Mám se tam zaběhnout podívat? Je přece ještě šest minut do odletu! Ne, teď už ale fakt není čas se vrátit. Uzemní mě vlastní serióznější já. Škoda, bude potřeba si na zahnání žalu dát v letadle nějakou tu plzeň.
7:10 OK 0504
- Odlet 7:10, Praha Letiště Václava Havla
- Přílet 8:30, Københavns Lufthavn
- 1179 CZK / osoba (koupeno online přes www.csa.cz)
7:40 Samvér in dý ér
Jsme ve vzduchu, nejspíš někde nad Německem, kolem nás projela letuška s bistro vozíkem a svět je zase v pořádku. S tím souvisí také jedna životní událost a to, že Vóva byl poprvé v životě, díky intenzivnímu příjmu tekutin, donucen využít toaletu v letadle. Moc popravdě nechápu, že se to stalo až teď, ale je to historická událost.
8:36 ( )
Po přibližně hodinovém letu jsem přistáli v Kodani, hlavním městě Dánského království. Věděli jste, že v Evropě je celkem jedenáct států, které jsou monarchiemi?
Procházíme příletovou halou a po očku koukáme na ceny v obchodech a bistrech. Pomalu se připravujeme na to, že co se výše cen týče, tak tento výlet bude úplně v jiných dimenzích, než všechny předchozí. Fňukat ani hladovět ale rozhodně nehodláme!
8:46
První úkol je jasný - vyrazit podzemkou do města. Z letiště vede metro přímo do centra a cesta trvá ani ne čtvrt hodiny. Nevěříte? Je to pravda. U automatů, které samozřejmě hovoří plynně anglicky (narozdíl od jejich kolegů v Petrohradě) a bez fňukání akceptují platební karty, kupujeme lístek na 24h, který stojí 80 DKK, tedy nějakých 290 Kč. Pokud by někdo měl při souboji se strojem trable, všude kolem je k dispozici velké množství velmi ochotného personálu, který každému rád s nákupem cestovních dokladů pomůže.
9:06 Christianshavn ( )
Vystupujeme ve stanici, která nese název Christianshavn a svým betonovým vzhledem na nás působí jako legendární Gotham. Přestupujeme a jedeme druhou linkou (M2) směrem Ørestad.
Metro v Kodani obsluhují vlaky, které jsou docela krátké a hlavně jsou bez řidiče. Můžete si tak sednout na přední sedačku před čelní sklo a pozorovat trasu před vámi, stejně jako strojvedoucí, kterého zde nahradil automatický systém. Ve světě to není až tak neobvyklé, ale nás to baví a místo několika zastávek jsme dojeli až na konečnou.
Stejně jako v řadě ostatních měst, tak i metro v Kodani vede v centru pod zemí a v příměstských částech se vynoří a pokračuje na povrchu.
Ørestad ( )
Kodaň je v řadě průzkumů dlouhodobě označována jako nejlepší město k životu. Je pravda, že na tom asi něco bude. Malým důkazem může být například Ørestad - více než dekádu vznikající “nové město” na ostrově Amagar. Tahle čtvrť totiž potvrzuje pravidlo, že není sídliště jako sídliště. A nejspíš i Stevie Wonder by viděl značné rozdíly v porovnání třeba s pražským Jižním Městem.
Novostavby, které stojí jako modelky podél mola, propojuje po mostě vedoucí trasa metra. Bytové domy zdobí umělecké mozaiky a každý vchod působí jako vstup do galerie, všude spousta zeleně, teras a příjemných barev. Nachází se zde i největší bytový dům v celém Dánsku.
Krom obytných budov se zde nachází Royal Arena, která slouží k široké paletě sportů a kulturních akcí - první koncert zde například odehrála legendární skupina Metallica.
9:57 DR Koncerthuset ( )
Další ze zdejších zajímavých budov je modrá kostka, která z dálky lehce připomíná švédský dům s nábytkem. Jedná se o ovšem o koncertní síň “DR Koncerthuset” a donedávna nejdražší stavbu svého druhu na světě. Do jejího hlavního sálu se vejde 1800 návštěvníků.
10:17 Christanshavn ( )
Vracíme se zpět do stanice Christanshavn a vyrážíme se podívat na zoubek staré Kodani. Hned po pár metrech už přichází pohled téměř ukázkový - kanál, zaparkované lodě a podél stojící barevné domy. Takhle přesně si město představujeme. Vše je navíc, jak už je ve Skandinávii zvykem, čisté a upravené. Procházíme uličkami podél kanálů, díky ještě relativně brzké hodině panuje všude kolem naprostý klid a město se jen velmi pomalu probouzí k životu.
10:25 Vor Frelsers Kirke aka Kostel našeho Spasitele ( | )
Opět zcela náhodou přicházíme ke kostelu, který má velmi zajímavou věž s externím schodištěm. Chceme se podívat dovnitř, ale bohužel probíhá smuteční obřad, a tak máme smolíka a nejsme vpuštěni. To není zas tak divná věc, protože se nám podobné věci dějí v podstatě neustále, ale zajímavější je originální pojetí věže kostela, která nám svým tvarem připomíná obří vývrtku. A to nás přivádí k myšlence, že už jsme víc než dvě hodiny neměli pivo :(
10:29
Je to zvláštní, ale o slovo se čím dál tím hlasitěji hlásí žízeň a tak hledáme, zda je někde v okolí otevřená putyka. Preference máme jasný. Čím větší díra, tím lepší.
10:58
Kodaň je taková jedna velká výkladní skříň moderní architektury. To sice naši žížu neuhasí, ale zase by byla škoda si tyhle kostky nevyfotit.
11:03 Christiania ( | )
Po krátkém bloudění přicházíme do autonomní anarchistické čtvrti Christiania. Je to v pravdě zvláštní místo. Procházíte Kodaní, která na vás na každém rohu dýchá poklidným a spořádaným životem. Všude pořádek, řád a klid. Najednou se ocitnete zde. V hipísácké čtvrti, kde vás po pár vteřinách do nosu praští silný odér marihuany. Počátky tohoto rebelského místa jsou na začátku sedmdesátých let a dodnes tu má žít necelá tisícovka obyvatel. Na nás to celé působí jako turistický kýč.
U jedné z potagovaných budov fotím malého sympatického psa a ihned za mnou přichází v civilu oblečený hlídač a služně, leč důrazně, mne upozorňuje, že se tu nikde nesmí fotit. Rukou přitom mávne směrem k pár desítek metrů vzdálenému domu, na kterém je ošuntělý obrázek přeškrtlého fotoaparátu. Místní zvyk samozřejmě akceptujeme, nechceme zbytečně provokovat. Hlavní důvod není nejspíš šíření fotografií místních dřevěných budov, pokreslených volnomyšlenkářským graffitti, ale to, že je zde ulička se stánky, které, jeden vedle druhého, nabízí všemožné “hulení”. Je libo skank, nebo hašiš? Je tu k mání všechno. Prodejci se předhání v prezentaci zelených paliček potenciálním zákazníkům a všude ve vzduchu se nese silný marihuanový opar. Nic proti nemáme, ať si každý hulí, jak chce, co chce, ale my si přeci jen radši dáme to svoje pivo.
11:15 Nemoland Cafe
V podivném baru uprostřed podivné Christianie si konečně objednáváme zasloužené pivo. K výběru přistupujeme jednoduše - bereme prostě to nejlevnější, protože je nám jasné, že na tomhle tripu se ceny budou pohybovat v úplně jiných dimenzích, než jsme zvyklí z východněji položených destinací. Prstem ukazujeme na pípu, u které je na zašlé cedulce částka 45 korun. To není až tak špatný. Jen dánská koruna má kurz přibližně 2,5 k té naší. Pivo si ale ujít nenecháme a nejsme rozhodně na světě proto, abychom jen a jen šetřili. Navíc na tak základní potravině, ne?
12:25 Copenhagen Opera House ( | )
Osvěženi zvesela kráčíme směrem k Papirhallen, legendárnímu místu s největší koncentrací street foodu v Kodani. Máme už vcelku velký hlad a těšíme se, že se tu pořádně nadlábnem, a nebude možná ani potřeba si na oběd brát půjčku u lichváře. Přicházíme k budově a místo gastrozážitku nás tu čekají stavební stroje. Což o to, technické věci nás baví, to zase ne, že ne. Ale v tuhle chvíli bychom přeci jen dali přednost něčemu do žaludku. Hlídač nám suše oznamuje, že Papírna je dočasně uzavřená a časem se otevře v budově na druhé straně kanálu. Když dopisujeme tento článek, tak zjišťujeme, že Papírna je zavřená nadobro… Místo žaludku nakrmíme aspoň tedy svou duši a jdeme se podívat na moderní, ale moc hezkou budovu místní opery, která leží přímo na břehu hlavního kanálu.
Copenhagen from dý ér
12:51 Nyhavn ( )
Jen přes most od moderních staveb se nachází ikonický Nyhavn. Starý přístav, který lemují úzké barevné domy. Pokud chcete tradiční fotky z Kodaně, pořídíte je právě tady.
13:07 McDonalds ( )
Big Tasty Bacon Menu + Cheeseburger - 93 DKK / 323 Kč
Nějak extra vyprávět o tom, jaký je jíst v kodaňském Mekáči, asi nemá smysl. Mekáč jako Mekáč. Ceny jsou tu vyšší než u nás, ale v rámci místních poměrů je to asi to nejlevnější teplé jídlo, které si člověk může dopřát. Po vydatném obědě je čas najít ubytování. Náš hostel je kousek od hlavního nádraží, a tak vyrážíme!
13:52
Urban House Copenhagen by Meininger ( )
- Colbjørnsensgade 11, 1652 København
- +45 33 23 29 29 | urbanhouse.me
- 146 DKK / 502 CZK / osoba / 10ti lůžkový dorm&
Opravdu gigantický hostel. Vešli jsme do obrovského lobby, které bylo zároveň i restaurací a barem, kde si rovnou dáváme uvítací pivo. Carslberg (je tu všude) opět za 45 kaček, ale tentokrát aspoň ve skle.
Check-in se tu dělá pomocí webové aplikace (vyřešíte během piva) a celkově je to tu dost zautomatizované. Kapacita bude hodně přes pět set lůžek. Pokoj byl zařízený jednoduše. Koupelna byla součástí. Po příchodu nás praštila do nosu ostrá nevůně, ale nejsme zpovykaní, takže tyhle věci nám až tak nevadí. Poloha pár minut od vlakového nádraží. Celkově v pohodě hostel.
Jak je to v Kodani s pivem v obchodě?
Plechovka piva stojí v obchodě kolem 80 Kč, ale při nákupu dvou / tří kusů zaplatíte za jedno kolem padesáti, a to už není vůbec tak hrozné. Kodaň je zároveň jediná skandinávská metropole, kde si člověk může dopřát sklenici piva pěkně venku na lavičce v parku (ano, máte pravdu - ve Stockholmu je na určitých místech v určitý čas také možné konzumovat alkohol, ale obecně to plošně není povoleno). Tím pádem se dá toulat městem, sem tam si dát plechovku a člověka to nezruinuje.
K - O - L - A - K - O - L - E - M - D - O - K - O - L - A
Ještě je tu jedna věc, o které zatím nepadlo ani slovo, ale patří ke Kodani jako Eiffelovka k Paříži. A to jsou kola. Dánská metropole je totiž mekka pro cyklisty. Kol je tu víc než aut a vše je tomu podřízeno. Zaparkujete všude, tedy pokud zrovna najdete volné místo. Ve vlacích jsou vyhrazená místa pro kola, o jízdních pruzích ani nemluvě. Na kole tu jezdí každý. Dokonce jsou tu k vidění častěji zácpy lidí na kole, než automobilů. Jezdí na nich úplně všichni - mladí i staří. Skejťáci i paničky v elegantních kostýmcích.
16:21 Rosenborg ( | )
Samozřejmě jsme se vypravili podívat i po stopách klasických památek a staveb - nechyběl tak hrad Rosenborg, který byl v 17. století postaven jako letní sídlo krále Chrstiana IV.
Dobře, tady lítat s dronem teda nebudeme...
17:36 Frederiks Church ( )
Tomuhle hezkému kostelu místní říkají, částečně díky rokokovému architektonickému slohu a možná i díky použitému materiálu, “mramorový kostel”.
17:39 Amalienborg ( | )
Chybět nesmí samozřejmě ani Amalienborg - sídlo dánské královské rodiny. Jedná se o čtyři naprosto identické paláce, postavené opět ve stylu Rokoko, které leží na osmiúhelníkovém náměstí. Prohlídku pamětihodností zakončujeme pohledem na jednu z nejznámějších místních dívek. Konkrétně malou mořskou vílu, která tu má od roku 1913 svou sochu a i přes relativně vysoký věk vypadá pořád k světu.
18:11 Rundetaarn AKA Kruhová věž ( | )
Chrstian IV. má na svědomí také kruhovou věž, která sloužila jako observatoř. Když jsme vzali za kliku, že se podíváme nahoru, tak jsme zjistili, že je již 3 minuty zavřeno (co by na to řekl Jirka Kára). Tohle se nám stává prostě pořád (v Jekatěrinburgu jsme dorazili na Michailovský hřbitov, kde jsou pochovaní čeští legionáři pět minut po zavíračce). Ale co, nemusíme vidět všechno, protože tu určitě nejsme naposled.
18:18 7Eleven ( )
Drobný neúspěch s výstupem na věž hasíme v nedalekém 7Eleven. Ty jsou tu na každém rohu a pro nás to je nejlevnější možnost k sehnání piva. Navíc tu mají parádní stolek, kde si můžeme sednout a máme rázem improvizovanej bar se zahrádkou. Ideální!
20:14 Frk. Barners Kælder ( )
Na večeři jdeme do lokální hospody kousek od hostelu, konrkétně Frk. Barners Kælder. Každý jsme si dali pšeničné pivo a “dansk hakkebof” - takový karbanátek s volským okem a vařenými brambory. Hlavní jídlo + pivo za příjemných 218 dánských korun.
22:31
Konec dne trávíme družným hovorem ve společnosti několika Carslbergů.
