#10
Vlakem za polární kruh
14. 4. - DEN 3
8:09
Ráno nás probudilo podivné houpání, které vzhledem k ceně všeho - a to i piva - nebylo způsobené nadměrnou konzumací předchozí večer, ale obřím projíždějícím parníkem. A jelikož ranní ptáče dál doskáče, neztrácíme dobrou náladu, mrknem na otevřené okno kajuty, kde se nám celou noc chladí snídaně a přesouváme se na přední palubu. Otevřít vychlazené pivo a kochat se výhledem na město zalité vycházejícím sluncem. A že výhled tentokrát máme opravdu parádní - na druhé straně zálivu vidíme radnici a o kousek dál staré město. Podobné okamžiky jsou na cestování jedna z nejlepších věcí.
Po snídani je potřeba taky trochu vyvenčit dron, když už je tak hezké ráno...
Vyrážíme vstříc dalšímu dni a bude to opět nabité. Jako první nás konečně čeká prohlídka metra! Tedy jako úplně první si dáme ve stánku hotdog a pak už vstupujeme do stanice Slussen a vyrážíme poznávat a objevovat krásy stockholmské podzemní dráhy. Tedy, hned jak do sebe narveme ten hotdog…
10:27 METRO
Stockholms tunnelbana má sedm linek a celkově rovnou stovku stanic. Z nich je pouze necelá polovina podzemní (konkrétně 47) a zbývajících třiapadesát je nadzemních. Každý den obslouží přibližně jeden a čtvrt milionu pasažérů (to je o něco méně než pražské metro).
Nejvíce se nám líbily stanice T-Centralen, Universitetet, Stadion, Kungsträdgården a Radhuset. Vizuálně se rozhodně jedná o jeden z nejhezčích systému metra na světě. Vše je postavené na přírodních motivech - stanice často vypadají (a občas i jsou) jako vytesané ve skále, barvy jsou využité hlavně ty přírodní - zelená, hnědá, modrá a to samé platí o uměleckých motivech. Pokud vyrazíte do Stockholmu, tak určitě vyražte i do metra - jedna obrovská podzemní galerie. Jedním slovem nádhera. Pro nás osobně patří mezi největší srdcovky!
11:38 Vasa museum ( )
Opojeni zážitky z metra se vydáváme prozkoumat další část města. Tím, že moc nevíme, kam jdeme, nás překvapí každá drobnost. O to víc máme radost, když dorazíme k budově Vasamuseet - zde o drobnosti nemůže být totiž ani řeč. Neměli jsme moc tušení o co jde, ale celkem to na nás zapůsobilo a šli jsme se podívat dovnitř. Koupili jsme si lístek (150 SEK) a vyrazili se podívat, do čeho jsme právě investovali.
Pokud to máme shrnout, tak uvnitř je v podstatě jediný exponát, a to jedna stará loďka. Ona je to teda popravdě loď jako kráva. Jmenuje se Vasa a její historie sahá až někam do roku 1628, kdy se vydala na svou první, a bohužel i poslední, cestu. Něco se zřejmě pokazilo a tahle bojovná bárka místo v cíli skončila na dně moře. Je fakt, že to je opravdu impozantní věc a celkem chápu, že jí Švédové postavili vlastní, několika patrové muzeum. Je tu spousta interaktivních expozicí, ukázky vybavení a dalších věcí, ale samozřejmě hlavním tahákem je tenhle obrovský dřevěný člun.
Mimo jiné jsme viděli Filipa - jednoho z mnoha členů posádky. V jedné z vitrín totiž leží původní a prý originální kostra námořníka a hned vedle je obrázek, jak ten chlapík tehdy před lety vypadal.
14:51 Prime Burger ( )
Na oběd a pivo jsme zašli do Prime Burger v ulici Holländargatan, kde jsme si sedli hezky na zahrádku, užívali si parádního jarního počasí a začali jsme se těšit na hlavní část cesty, která nás čeká už večer. Pomalu jsme tak naše kroky směřovali směrem k nádraží.
16:44 Lion Bar ( )
Cestou na vlak jsme se klasicky zastavili v oblíbeném Lion Baru. Pořád je to divný místo, ale už jsme si tu nějak zvyklí a vlastně nás to tu baví. Voláme přes Facetine ještě Lukášovi aka VelkaTlustáNula, který je v Norsku a zjišťujeme, zda náhodou není za polárním kruhem. Překvapivě není. To je asi taková logika, jako když někdo jede z vesničky do Prahy a senilní sousedka Blažková říká: "Chlapče, až tam v tej Praze potkáš Kropáčkovic Jarouška, moc ho pozdravuj".
17:46 Stockholm Central Station ( )
Přicházíme k honosné budově Stockholm Central Station, která byla otevřena v roce 1871. Chvilku se rozkoukáváme, nakupujeme zásoby a jdeme hledat nástupiště, kam co nevidět dorazí náš vlak. A tentokrát to nebude jen tak ledajaký vlak. Čeká nás téměř dvacetihodinová cesta za polární kruh. Čeká nás jízda polárním expresem.
Nástupiště číslo čtyři už inzeruje náš spoj a my se blížíme k robustním vagonům, tu z černého, tu ze stříbrného plechu.
Ještě než vyrazíme, tak obcházíme celý vlak. Jdeme se podívat na lokomotivu, kocháme se celou soupravou a asi u toho působíme trochu jako blázni.
18:10
- Arctic Circle Train
- Odjezd v 18:10, Stockholm Central
- Příjezd v 12:58, Narvik
- 2106 CZK (797 SEK) / osoba (koupeno přes sj.se)
Sedáme do pohodlných semišových sedadel a čekáme, koho nám osud přidělí do kupé. Loterie v podobě spolucestujících je skvělá věc - někdy na desítky minut, jindy na desítky hodin se spojí cesty lidí, kteří by se jinak v životě nejspíš nepotkali. A díky relativně malému prostoru uvnitř kupé se dříve či později dáte do řeči. Navíc, pokud spolu máte strávit celý večer a noc.
Jako první přichází hubený šlachovitý muž s vizáží Xenofiliuse Láskoráda. Jedním tichým slovem nás pozdravil a jedním pohybem se vyšvihl na nejvyšší palandu, kde se zahrabal do dek a téměř do konce cesty jsme o něm nevěděli. Nic proti tomu, asi je to vlk samotář, vracející se zpět do své horské chýše, a je vyčerpán enormním množstvím lidí v hlavním městě. Dalším příchozím je asi sedmdesátiletý profesor místní university Vasiliy, kterého doprovází o generaci až dvě mladší kolegové. Posledním do party je student Oskar, který jede spolu se svým týmem trénovat do hor.
19:05 Uppsala ( )
Vlak se dává do pohybu přesně na čas a my opouštíme Stockholm, který v nás zanechal naprosto skvělý dojem. Už teď se těšíme, až se zde během nějaké další cesty opět zastavíme. Ani ne po hodině cesty zastavujeme ve městě Uppsala. Na nádraží zrovna dopadají paprsky zapadajícího slunce a osvětlují moře stovek zaparkovaných kol, které tu cestující nechali při cestě do práce. Na druhé koleji do toho ještě projíždí rychlovlak a naše spokojenost dosahuje maxima. Otevíráme plechovku a užíváme si to prosté štěstí na kolejích.
Jak cesta postupuje, tak se začínáme v kupé dávat společně do řeči. Tedy ať jsme konkrétní - Xenofilius spí zahrabán na horní palandě a Oskar laškuje s děvčaty ve vedlejším kupé. Zbyl na nás tedy profesor a jeho asistenti.
Vasiliy pochází z Petrohradu, ale ve Stockholmu žije už od sedmdesátých let, kdy tu byl na nějaké stáži. Vypráví nám, že jeho oborem je převážně půvabná chemie a mravenčí práce v laboratoři, ale nyní s kolegy vyráží k polárnímu kruhu pokusit se pokořit Guinnessův rekord. Zíráme a čekáme o jaký rekord se tahle partička chce pokusit. Postavit největší iglú na světě. Překvapeně na něj koukáme a aby svoje tvrzení potvrdil, začal z desek tahat všemožné nákresy a výpočty. Věříme mu. Debatou o potenciálních problémech při stavbě obrovského domu ze sněhu jsme pak strávili několik dalších hodin. Přemýšleli jsme, jak se odvděčit vědcům, že se s námi podělili o tak zajímavý projekt a tak jsme se s nimi podělili o pivo. My byli rádi. Oni byli rádi.
21:50
S dobrým pocitem jsme se zachumlali do deky Polarvide, kterou švédské dráhy pořizují v IKEA, a za pravidelného a uklidňujícího pohybu vlaku upadli do snů.
