#10
Vlakem za polární kruh
15. 4. - DEN 4
7:28
Probouzíme se na tomhle místě. Pátrací akcí (zvětšením obrazovky) zjištujeme, že zrovna projíždíme kolem vesnice Nattavaara, která bude jistě něčím velmi zajímavá - minimálně krásnou přírodou a tím, že se už nacházíme v Laponsku. Každopádně je před náma do Narviku ještě pěknej kus cesty.
9:33 Kiruna ( )
Vlak zastavil ve městě Kiruna, které má přes dvacet tisíc obyvatel a pro místní symbolem těžby železné rudy. Té je také věnováné sousoší na nástupišti znázorňující čtyři muže nesoucí velkou kolej. Proletářům z dob minulých by srdce poskočilo radostí. Máme chvilku čas se protáhnout a projít po nástupišti - stejně jako na transsibiřský.
10:53 Abisko ( )
Další, tentokrát relativně dlouhá zastávka, byla ve městě Abisko, které je centrem stejnojmenného národního parku. V momentě, kdy vlak zastavil, se probral ze spánku pan Láskorád a hlasem tak tichým, že že by člověk slyšel spadnout špendlík dva kilometry daleko, nám začal vyprávět slavný příběh ze švédské mytologie. Poslal nás ven, ať se podíváme na dvě hory, které mezi sebou mají “velké U”. Celá situace byla jako z filmu Na samotě u lesa, kdy pan otec (Smoljak) vypráví historku o hastrmanovi v mlýnici...v našem případě nebyl problémem nadměrný hluk, ale absence výkonného naslouchátka.
12:17
Projížděli jsme dál Laponskem a z okna pozorovali zasněženou krajinu, což jsme možná mohli v půlce dubna za polárním kruhem čekat, ale realita je taková, že co do oblečení, připraveni jsme na to rozhodně nebyli. Čas od času se v krajině objevil červený dům postavený tradičně ze dřeva. Kochali jsme se neskutečně překrásnými výhledy, které sem tam přerušil tunel.
13:03 Narvik ( )
S vykuleným výrazem a slinou odkapávající z koutku jsme spolu s hrstkou cestujících vystoupili na štěrkovou cestu před nízkou betonovou nádražní budovou v norském Narviku. Je fakt, že jsme čekali nejspíš nějakou větší stylovku a ne jednopatrový betonový barák, který vypadá jako sídlo oblastní textilky v Rumburku. Tímto se všem oblastním textilkám v perimetru 25 km od tohoto města omlouváme. Jako první z nás tak nějak spontánně vypadlo: “Ty vole, jsme za polárním kruhem, paráda, ale takhle hnusný nádraží jsme tu nečekali”. Kolem zrovna procházela čiperným krokem babička, otočila se na nás a s lehce norským přízvukem se usmála a pravila: “Chlapci, koukám, že dorazili i krajané - ať se vám tu, hoši, u nás líbí”. My se zastyděli, poděkovali a pelášili od nádraží co nejdál.
13:42
Pochodovali jsme si pohodovým vojenským krokem po zledovatělé silnici do kopce, za kterým byl ještě větší kopec a na něm lanovka. Ano, jako první věc co v Norsku podnikneme, bude výjezd lanovkou na sjezdovku. To dává docela smysl. Hlavně když se podíváme na své oblečení - Vláďa celý výlet absolvuje v mikině a lehké šusťákové bundičce. No a já mám bundu aspoň jarní. Tady mrzne a je tu minimálně metr sněhu.
14:13
Hned jak jsme vystoupili z kabinky, začali jsme po sobě házet sníh. Vzhledem k tomu, že Vláďa má doma malého syna a já jeho příchod očekávám v nejbližších dnech, dávají podobné klukoviny docela smysl. Možná si říkáte, že je to věc zbytečná, plahočit se lanovkou na kopec. Není tomu tak! Otevřel se nám totiž neskutečně překrásný výhled na do dálky se táhnoucí záliv, který lemují zasněžené hory. Když jsme se aspoň částečně nabažili pohledem na úchvatná panorámata, zpozorovali jsme opodál otevřený podnik s velkou terasou… ze které je navíc stejný, neřkuli spíš ještě lepší výhled. Není co řešit.
14:47 Fjellheisstasjonen Narvik ( )
Jdeme si dát svoje nejdražší pivo v životě. Tou šťastnou značkou byl místní ležák Nordlands, který je dle mezinárodních pivařů hodnocen na úrovni 4,5 bodů z deseti. No, to není žádná sláva, ale nám bylo v tu chvíli nějaké hodnocení úplně fuk. Zastáváme názor, že každé pivo má právo být vypito a pokud je dostatečně vychlazené, dá se vypít takřka cokoliv. Každý bereme do ruky ledovou sklenici a naše úspory jsou právě o 600 Kč hubenější. Za ten výhled to ale rozhodně stálo.
15:37 Fešáci nebo Greenhorns?
17:04 Peppes Pizza ( )
V neděli odpoledne má dost podniků v Norsku zavřeno - tento bleskový průzkum trhu vznikl během nedělního odpoledne, když byla většina podniků zavřená. Jedním z mála otevřených bylo bistro Peppes Pizza. Zde jsme se nejen najedli, ale také jsme začali řešit, kde složíme hlavu. Nažhavujeme aplikaci Couchsurfing a ...štěstí se občas unaví a sedne i...na nás. Během chvilky se nám totiž ozvali Katarzyna a Marcin. Podle jmen a základní znalosti migrace občanů našich sousedních států, jsme si troufli tvrdit, že tihle dva nebudou rodilí Norové.
Další patálie, kterou jsme v teple bistra museli vyřešit, byly naše letenky zpět domů. Celkem náhodou jsme totiž zjistili, že Vláďa má špatně vyplněné jméno (bohužel jsem rezervaci dělal já a tím pádem je jasné, kam vítr vane). Norský customer care ovšem funguje i v neděli více než dobře a není věc, kterou by aerolinky během 58 minut dlouhého telefonátu do indického call centra pro své klienty neudělaly. Naštěstí byla chyba v přípustném počtu znaků (mít o jeden chybný znak více, už by to byl problém) a Norwiegen vše změnily.
17:47 Rozcestník
V podstatě kamkoli je to odsud fakt dost daleko, to znamená, že jsme dojeli docela daleko. Třeba z Kodaně jsme až sem urazili 1995 km vlakem.
18:01 Narvik Kirke ( )
Počasí nám sice úplně nepřeje - je zataženo a každou chvilku něco z nebe padá, ale před odjezdem na ubytování mrknem ještě trošku do města a také na město z ptačí perspektivy.
18:42
Místo parkovacích míst pro kola jsou v Narviku hojně k vidění držáky pro sáně. Otázkou je, zda-li jsou stojany během léta nervózní stejně jako sáňky.
19:00
O chvíli později nás na prázdném parkovišti vyzvedává stará Toyota a v ní mladý polský pár. Kam čert nemůže, tam nastrčí Poláka, chtělo by se parafrázovat otřepané rčení. My jsme ale rádi, že jsme mohli u našich slovanských přátel strávit noc a rouhat se tedy nebudeme. Marcin a Katarzyna bydleli asi půl hodiny od Narviku, v malé vesnici, kde obývali nevelký byt na koňské farmě složený z několika propojených stavebních buněk. Důmyslné.
Večer jsme strávili s našimi hostiteli - povídali jsme si, pouštěli si humorná polská videa a došlo i na největší český / polský hit. Jožina z bažin. V průběhu večera oba Poláci střídavě intenzivně nadávali na místní norské poměry a pokaždé neopomněli zdůraznit, že pokud by tu nebyly tak vysoké platy, odjedou hned pryč.
20:44
My jsme náš milý rozhovor na chvilku přerušili a šli se podívat k nedalekému fjordu na západ slunce, který byl naprosto fantastický. Vodní hladina působila dojmem, že s hořící oblohou tvoří jedno tělo. Bylo to tak hezké, že nám ani nevadilo, že s sebou nemáme žádné pivo (v Norsku nejen, že je dost obchodů zavřených, ale také se o víkendech od odpoledne neprodává nikde alkohol). Zbytek večera jsme strávili o vodě, společné konverzaci a s pohledem na Marcina, jak hraje na počítači akční střílečku.
...a pokud je libo trošku emocí a patosu, zde je fotografie, na které radši stojíme zády, aby nebylo vidět, že nám dojetím z té nádhery tečou slzy jako hrachy.
pozn: KOLORIZOVÁNO
