A je to tu zas. Opět někam vyrážíme, opět je to vlakem a opět směr východ. S Vláďou jsme se tradičně u piva bavili kam pojedeme a zcela přirozeně jsme dospěli k tomu, že země bývalého Sovětského svazu nás oba lákají tak moc, že chceme jednou navštívit všechny. Vzhledem k tomu, že máme na trip jen pár dní, tak volba padla na asi nejuzavřenější stát evropy - Bělorusko. Stát ve kterém nepřetržitě od roku 1994 vládne pevnou a neotřesitelnou rukou jediný muž. Alexander Lukašenko. Potlačují se tu lidská práva i politická opozice a je zde jako v jediném ze států Evropy stále aplikován trest smrti. Od roku 1990 byla exekuce provedena podle odhadů u čtyř set osob. 

1. Den 1
2. Den 2
3. Den 3
4. Den 4
5. Den 5
6. Den 6

Plán je jasný po pár minutách - chceme dojet do Minsku vlakem. Když už nám to nevyšlo cestou do Moskvy, tak teď už to dáme! Z Prahy vyrazíme nočním vlakem do Varšavy a tam přestoupíme na spoj, který jede z Nice do Moskvy. Hledáme přes náš oblíbený web ruských železnic jízdenky a ty nejlevnější stojí kolem 2 500 Kč. No, popravdě řečeno je to sumička, která lehce zavání drahotou a tak jdeme hledat levnější variantu. Po pár minutách bouchání do klávesnice to máme! Z Varšavy pojedeme za přibližně 200 Kč do Terespolu, což je město na polsko-běloruských hranicích, pak NĚJAK přejdeme hranice a budeme v Brestu (ano ano ano, nejen ve Francii je město s tímto názvem). Do Minsku jezdí vlaky několikrát za den a jízdenka stojí mezi 10 - 15 rubly, tedy 100 - 150 Kč. Náklady jsme tedy snížili téměř na desetinu a ještě uvidíme Brest a hlavně místní pevnost! Tyhle drobné výhry máme při plánování nejradši.

Nejsme zrovna lidi, kteří mají nějaké extra předsudky, ale jsme zvědaví, jak na nás bude Bělorusko působit. Čekáme šeď, chlad a všudypřítomnou potemnělou až depresivní náladu. Není ale čas filozofírovat, nejlepší je vyrazit a přesvědčit se na vlastní oči!

6. 10. - DEN 1

15:20

Dopoledne jsme oba splnili svoji občanskou povinnost a šli volit, pak se jdem připravovat. Balení na 5 dní je v pohodě, prostě naházíte nějaká ta trička, ponožky a trenky do batohu. Důležitější jsou spíše ty ostatní věci - doklady, karta a to málo techniky co si s sebou vozíme. Jako vždy hlavní fotoaparát opět iPhone, GoPro a DJI Mavic Air. Prostě klasika. Je to pořád dokola :)

22:19 EN 443

•  EN 443
•  Odjezd v 22:19, Praha hlavní nádraží
•  Příjezd v 09:22, Warszawa Centralna
•  1131 CZK (43 EUR) / osoba (koupeno přes CD eshop)

Poslední roky je bohužel trend rušit stále více nočních spojů a tak jeden z mála, který z Prahy vyráží je tento noční vlak směr Varšava. Moc tomu nerozumíme, protože noční vlaky jsou naprosto skvělá věc - pohodlně se vyspíte a ještě se během spánku přesunete o několik set kilometrů dál. To je přeci geniální.

Náš noční vlak je složený z vagónů slovenských, českých i polských drah a v Bohumíně se rozdělí a část bude pokračovat do Varšavy a další směr Košice. Je zajímavé pozorovat i posádky jednotlivých vagónů - tři slovenští průvodčí sedí na schůdkách a na otázku kde je náš vůz číslo XY nejdřív nikdo neodpoví. Po chvilce jeden praví, že takový vagón tu vůbec není a nakonec třetí mávne rukou směrem k lokomotivě a všichni tři se opět vrací ke své duchaplné debatě na téma domácí borovičky. No pěkný. Být zmatený turista, tak tuhle pomoc dost ocením. Uprostřed soupravy jsou české vozy - čeští průvodčí stojí ležérně opření o zábradlí na nástupišti a vyprávějí si navzájem nějaké vtípky. Smějí se a když jdu kolem tak ležérně pozdraví. Na konci, tedy na začátku vlaku jsou polské vozy a před tím naším stojí v pozoru pán v červené uniformě s do čela naraženou čepičkou. Vypadá přesně jako průvodčí z filmu Polární expres. Bere si jízdenky a slavnostně oznamuje, že v našem třílůžkovém kupé krom mě a Vládi již nikdo jiný nebude. Na začátek samé dobré zprávy, je čas se nalodit na palubu.

Dnešní odjezd je pro nás zvláštní v tom, že v Praze nastupuji pouze já a šest plzní, které nesu v igelitové tašce. Šest plzniček s Cibulkou. Vláďa právě dohrává koncert se svou kapelou Paragraf 219 v Pardubicích a tak se připojí až tam.

Kupé vypadá velmi pěkně, jsou zde tři nad sebou položená lůžka, připravená k ulehnutí. Dále pak umyvadlo na které ihned přistávají plechovky, skříň a jedno extra sedátko. Vzhledem k tomu, že toto kupé bylo asi o 118 Kč dražší než 6ti lůžkové, je poměr cena / výkon velmi slušný.

Vagón je dost nový a jak mi průvodčí hrdě říkal, polské výroby! Zpětně máme jen slova chvály, ale pozici nejpohodlnějšího lůžkového vlaku stále drží České dráhy se svým “oddílem” ve kterém jsme jeli do Curichu.

23:15

Nejsme moc zvyklí na to, že nenastupujeme spolu, takže jsem čas mezi Prahou a Pardubicemi vyplnil překvapivě pitím piva a vzájemnou konverzací :D

23:26

Vlak zastavuje v Pardubicích a jsme konečně v plném počtu. Přistupuje šest plzní a Vláďa v závěsu. Vše je jak má být a trip může tímto začít.

Zbytek večera probíhá vcelku poklidně - popíjíme pivo a řešíme výsledky komunálních voleb, které se právě postupně zveřejňují. Nejvíce nás samozřejmě zajímá výsledek v Praze, který ovšem naskakuje nejpomaleji. První sečtené okrsky nám ovšem dávají naději, že to nedopadne až tak špatně.

1:38

Balíme to, je čas jít spát. Spaní ve vlaku je prostě boží. Usínáte a víte, že vás ráno čeká den plný dobrodružství ve městě, kam vás mezitím, co poklidně spíte, doveze vlak. Nejlepší. Dobrou.